Sedmnáctiletý Émile Fradin vyvede 1. března 1924 krávy s pluhem na pole. Orá, když najednou jednomu z jeho zvířat uvízne v poli noha. Sesedne a snaží se ji vyprostit. Zvíře ale hrábnutím kopyta vyhrne kousky kostí a keramiky.

Při dalším hrabání Émile Fradin (1906–2010) odhalí hliněné destičky, zlomky keramiky, kameny s podivnými znaky i jakési nástroje. V hloubce až 2,5 metru se toho nachází mnohem víc. O nálezu se okamžitě mluví.

Mladík si půjčuje knihu od Adrienna Picandeta, zdejšího učitele a autora knihy popisující pravěkou archeologii a v otázce datování má rázem jasno: jde o nálezy z neolitu. Chce tu kopat i jistý Antoine Morlet.

Od Fradina si za 200 franků kupuje práva na průzkumy a oba se pouštějí do práce.

Rozvíří se diskuse

Vykopou kosti i keramiku, nálezů je obrovské množství. Kdyby se všechno přepočítalo na kusy, bylo by jich přes 2000! Podle Morleta je vše staré až 10 000 let.  Destičky plné znaků nápadně připomínají runy. To znamená velikou senzací.

Jestliže má pravdu, jde zřejmě o nejstarší písmo na světě! Společně s Fradinem zve na místo další archeology k prohlídkám. Nechybí tu ani Francouz Salomon Reinach (1858–1932). „Nálezy jsou pravé,“ odsouhlasí Reinach. Další ale protestují.

Když se roku 1926 přijede na místo podívat Henri Breuil (1877–1961), tvrdí pravý opak. „Všechno je falešné. Jediné, co je pravé, je keramika,“ netají se se svým názorem. Svoje tvrzení v říjnu 1926 také publikuje v tisku. Rozpoutává tím odbornou diskuzi o glozelských nálezech.

Dohra u soudu

Debata nabírá grády hlavně v září 1927, kdy se v Amsterodamu koná zasedání Mezinárodního institutu antropologie.

Vzrušené rozhovory odborníků skončí tím, že institut vytvoří komisi odborníků, která do Glozelu přijede 5. listopadu 1927. Intenzivně se věnuje výkopům na nalezišti po dobu tří dnů.

Dospěje k názoru, že jde o padělky, za pravé označí pouze několik pazourků a kamenných nástrojů. Navíc ale dodává, že i tyto předměty byly zakopány až v současnosti. Věc tím rozhodně nekončí. René Dussaud (1868–1958),

kurátor archeologických sbírek v pařížském Louvru, se rozhodne udělat pořádek a Fradina žene k soudu. Antropologové totiž u něj odhalí padělatelskou dílnu, ve které narazí dokonce na několik rozdělaných artefaktů. Celá aféra ale brzy vyšumí.

Vyšetřování skončí tím, že proti Fradinovi nemá soud dost důkazů, a naopak původce žaloby Dussaud je obviněn z pomluvy.

Tři datovaná období

Záhada nálezů ale vrtá odborníkům dál hlavou. Jde padělky nebo jsou nálezy pravé? Odborná polemika se znovu rozvíří v roce 1974. Tentokrát je k datování nálezů použita metoda termoluminiscence. Ta určí tři data.

Nejstarší nálezy mají pocházet už z období 300 let před naším letopočtem až 300 let našeho letopočtu, další skupina potom ze 13. století a nakonec třetí, nejmladší artefakty byly zhotoveny v nedávné době.

Skutečnost, že jde o několik období, přitom poslední nálezy pocházejí už z nedávné doby napovídá, že Fradin zřejmě ve spolupráci s Morletem některé nálezy sám vyrobil a vydával je za pravé!

Znaky ze zvíkovské věže

Spor se vleče, aniž by měl svého vítěze. Většina archeologů si myslí, že jde o podvrh. Naproti tomu skupina nadšenců stále věří, že Fradin je nevinný. „Obyčejný rolník by si nedokázal vymyslet tak sofistikovaný podvod,“ míní.

Někteří považují tabulky s runami za doklad keltské kultury. Jiní odkazují na obrázkové písmo z Jižní Ameriky. Další se domnívají, že se stejné symboly vyskytují na zvíkovské věži Markomance.

Fradin až do své smrti tvrdí, že jde o nálezy z neolitu a odmítá, že by kohokoliv podvedl. Tajemství, jak to ve skutečnosti bylo, si vzal ale do hrobu.