Katovské řemeslo se u nich doma dědí, Johann Reichert ho získává v roce 1924 po svém strýci. Stává se pro něj zvrácenou zálibou.

Pozdější přezdívka „Hitlerův kat“ Němci Johannu Reichhartovi (1893‒1972) dokonale sedí. Ukončuje život nejenom kriminálníků, ale i odpůrců nacistického režimu a odbojářů. Vlastnoručně sestrojenou gilotinou zabije v jeden den i 32 lidí.

Johann Dachs, policejní inspektor z Dachau, ve své knize Smrt gilotinou popisuje Reichhartovo řádění. Pro vyučeného řezníka Johanna jako nepředstavuje zabíjení problém. Mezi zabitím zvířete a člověka nevidí rozdíl.

„Jsem nejrychlejším a nejvýkonnějším německým katem,“ prohlašuje pyšně. Moc velkou konkurenci ale nemá, je jedním ze tří německých katů a na starosti mu připadne oblast jižního Německa.

Práce popravčího, které má opravdu hodně, z něj udělá boháče, který si dovolí i vlastní auto, což je tehdy velký luxus.

Jeho služby jsou žádané

Rozpadne se mu rodina, protože putuje z místa na místo. Nechce ztrácet čas, gilotinu upraví tak, aby proces byl co nejkratší, protože v roce 1937 už funguje v Bavorsku jenom jediné popraviště Stadelheimu.

Na nedostatek práce si nestěžuje ani po skončení 2. světové války. Jeho služby si pro změnu žádají Američané. Reichhart provádí exekuce odsouzených válečných zločinců. Američané ale popravy gilotinou nepraktikují, a tak se Johann naučí odsouzené věšet. Ironií osudu posílá na smrt i svoje bývalé šéfy.

Syn spáchá sebevraždu

Popravuje v elegantním obleku s cylindrem na hlavě. Když ale v roce 1946 zjistí, že dva lidé přišli jeho rukou o život nevinně, protože došlo k záměně, odmítne dál pokračovat v katovské práci. „Nikomu jsem neublížil.

Jenom jsem vykonával rozsudky,“ obhajuje se. Celkem poslal na smrt 3166 lidí. Když je nemocný, nacisté ho v nemocnici málem ubijí. Tíhu viny otce neunese jeho syn, který v roce 1950 spáchá sebevraždu.