Jídlo neslouží jen k uspokojení základních lidských potřeb. Stolování a s ním spojená společenská pravidla jsou součástí naší kultury od nepaměti. Jak probíhal vývoj gastronomie od pravěku až po současnost?

Historie stolování

První zmínky o stolování pochází již z dob nejranějších civilizací. Následný vývoj gastronomie ovlivnilo mnoho faktorů. Patří mezi ně objevy, náboženství, dostupnost surovin v dané lokalitě a také klimatické podmínky.

Velký význam mělo pro rozvoj stolování také pochopení moci ohně, výroba keramiky a skla, mořeplavectví, expanze a války. Každá z těchto událostí přispěla k rozvoji gastronomie a krok za krokem stvořila národní kuchyně.

Od jezení rukama jsme jako lidstvo přešli k příborům a složitým společenským pravidlům. Co bylo dříve jen pro vyvolené, je nyní zcela běžné.

Pojďme se společně podívat, kde se vzaly lžíce, vidličky, ubrusy nebo prostírání na jídelní stůl.

Pravěk

Z období pravěku bohužel nemáme žádné písemné pozůstatky a proto vycházíme pouze z archeologických nálezů. Dochované nádoby na jídlo nám ukazují, jakým způsobem si pračlověk připraval pokrmy. Samozřejmě nejvýznamnějším objevem byly vlastnosti ohně. Díky nim si již Homo erectus mohl připravovat tepelně upravenou stravu.

Starověk

Nejstarší dochované zobrazení hostiny pochází z oblasti Mezopotámie z roku 2 500 p. n. l.. Lidé v kuchyni již používali první nástroje, zvládali proces fermentace a rozvíjelo se zemědělství.

Jídlo se obětovalo bohům a tento náboženský zvyk protíná všechny kultury starověku. Najdeme ho v Mezopotámii, Egyptě, na Dálném východě i ve starověkém Řecku a Římě.

Velmi rozvinutou kulturu stolování měla Indie a Čína. Kultivovanost a vzdělanost se při stolování snoubily se znalostí poezie a umění. Právě z této doby jsou v Číně dochované známky o látkách používaných během stolování.

Patří k nim například špinavý ubrus, který symbolizuje spokojenost hosta s podávanými pokrmy.

Jídlo se během starověku jedlo rukama nebo lžící. Nejstarší dochované lžíce pocházejí ze starověkého Egypta.

Jsou vyrobeny ze slonové kosti, pazourku a dřeva, často zdobené náboženskými symboly. Vidlička se používala pouze k servírování pokrmů a součástí příboru se stala až přibližně v 10. století.

Středověk

Středověk s sebou v oblasti gastronomie přinesl řadu změn. Lidé si začali více užívat jídla pro radost a rozvíjela se záliba v alkoholu. V této době vznikaly první vinice a pivovary. Nejvýrazněji se změny ve stolování projevili v řadách šlechticů a rytířů.

Velký obdiv si získaly stříbrné příbory a krásné skleněné poháry, které zdobily stoly během hodování. Ačkoliv se již rozmohl zvyk používání lžíce a vidličky, nože si na svou slávu musely počkat.

Ještě na začátku 16. století byl jeden nůž společný pro všechny strávníky u stolu.

Co se týká ubrusů, ty byly poměrně vzácné a používala je jen šlechta. Jinak to však bylo s ubrousky. Ty se hojně používaly již od dob starého Řecka. V té době sloužily především k ochraně oděvu a zabalení výslužky.

Objevují se také první známky společenského chování během stolování. Patří k nim zákaz říhání nebo braní pokrmů ze sousedovy mísy.

Současnost

Moderní způsob života s sebou přinesl i modernizaci kuchyně. Pomalu při vaření začal mizet kontakt s přírodou. Nahradil ho masový konzumerismus a nákupy potravin ve velkém.

V důsledku migrace se prolínají kuchyně jednotlivých států a jednotlivé suroviny jsou celosvětově dostupné. Roste také variabilita pokrmů a jejich dostupnost. Negativní dopady rychlého životního tempa se odráží ve stylu stravování. Narůstá počet takzvaných fast foodu a také množství obézních lidí.

Pravidla společenského chování

Společně s kulturním vývojem a vznikem sociálních skupin vznikala i pravidla stolování. Liší se podle jednotlivých kultur, náboženstvích a destinací. Jiné zvyky mají křesťané v Evropě a jiné muslimové na Blízkém východě.

Společenské chování během stolování se postupně vyvinulo v soubor složitých pravidel. Jejich součástí je představování, konverzace, oblečení, používání příborů, zasedací pořádek a způsob konzumace jednotlivých pokrmů.

Jídlo jako součást uměleckých děl

Jídlo se objevovalo a stále objevuje jako téma uměleckých děl. Jak už jsme si řekli výše, pravděpodobně nejstarší zobrazení hostiny pochází z roku 2 500 p. n. l. Jedná se o vyobrazení královského pohřebiště v Uru ve staré Mezopotámii.

Je zde vidět hierarchie panovníků a přivádění dobytka jako budoucí pochoutky na hostinu.

Nejslavnějším zobrazením stolování je jistě Poslední večeře od Leonarda da Vinci. Na obraze najdeme setkání Ježíše Krista s učedníky v předvečer ukřižování na Zelený čtvrtek.

Mezi další známá díla patří obraz Snídaně od malíře Françoise Bouchera, Červený pokojod Henriho Matisse nebo Kavárna od Bohumila Kubišty.

Zajímá vás téma historie stolování více? Navštivte Muzeum gastronomie. Zde najdete sbírku artefaktů týkajících se vývoje kulinářství od dob pravěku až po současnost.