Antonio de Álvaro, opat španělského Monasteria de Piedra, se napije tmavého nápoje, z něhož se mocně kouří. Nechal ho připravit přesně podle receptu, který mu poslal mnich Jerónimo de Aguilar. „Je to hořké! Jaký ďábelský nápoj!“ vyprskne představený kláštera.
Teprve s cukrem, vanilkou a skořicí mu nápoj zachutná. Inu, první čokoláda to v Evropě nemá jednoduché…
Když se španělský dobyvatel Juan de Valdivia roku 1511 vydává přes oceán ukořistit bohatství Nového světa, v jeho výpravě nechybí ani duchovní. Má za úkol obracet domorodce na křesťanskou víru.
Plavidlo, na kterém pluje františkánský mnich Jerónimo de Aguilar (1489–1531), ale ztroskotává. Přežije jen mnich a španělský námořník Gonzalo Guerrero (asi 1470–1536).
Dlouhá léta pak stráví v zajetí v jedné mayské vesnici na Yucatánu. Učí se mayskému jazyku a poznávají místní zvyky. S nedůvěrou pozorují, jak si Mayové připravují zvláštní horký nápoj. Když ho Jerónimo poprvé ochutná, málem si spálí jazyk.
Postupně si ale zvyká. I se svým společníkem Gonzalem pití čokolády přicházejí na chuť.
Služebníkem Cortése
K břehům Nového světa v roce 1519 dorazí slavný španělský dobyvatel Hernán Cortés (1485–1547). Po přistání v Cozumelu se doslechne, že nedaleko žijí zajatí Evropané. Chce za ně zaplatit výkupné. „Zůstanu.
Chci zde založit rodinu a vybudovat si mezi domorodci postavení,“ namítne ale Guerrero. Aguilar se ovšem rád přidá ke Cortésovi.
Společně s domorodou dívkou Malinche (1496/1501–asi 1529), která mluví aztéckou řečí nahuatl, dobyvateli slouží jako překladatel. Cortése seznámí i s nápojem, který si Mayové a Aztékové připravují s téměř posvátnou úctou. Španěl je nadšený.
„Když ji (čokoládu – pozn. red.) člověk pije, může cestovat celý den, aniž by se unavil a aniž by potřeboval jíst,“ píše 30. října 1520 španělskému králi a císaři Karlovi V. (1500–1558).
Králi nechutná
Do Evropy pak na lodích putují plátěné vaky plné kakaových bobů. Část nákladu dopraví i do kláštera na severovýchodě Španělska. Společně s pytli sem Aguilar posílá návod, jak z bobů připravit horký a chutný nápoj.
Cisterciáci se po pečlivém prostudování receptu pouštějí do jeho přípravy. Roku 1520 v klášteře poprvé zavoní šálek nápoje, do kterého přidají i cukr, vanilku a skořici. Právě zdejší mniši díky sladkým ingrediencím objevují skutečné kouzlo čokolády.
Pokusy pít nápoj neslazený totiž dopadají katastrofálně. „Je to příšerné,“ vyprskne znechuceně král Karel V., když čokoládu poprvé ochutná. „Jak může někdo pít něco tak ohavného?“ ptá se nevěřícně Cortése.
Domů už se nevrátí
Hořkost nápoje způsobuje, že si čokoláda získává popularitu velmi pomalu. Lidé ji ale oslazenou postupně berou na milost. Zaslouží se o to opět mniši z Monasteria de Piedra.
Šlechtičny si pak prosazují popíjení sladké čokolády při bohoslužbách, aby nemusely v zimě v kostele mrznout. Aguilar – muž, který stál na počátku rozšíření čokoládového nápoje ve Španělsku, se ale do Evropy nevrátí.
Dobyvatel Cortés mu za jeho překladatelské služby zaplatí kakaovými boby. Už ho nepotřebuje – Malinche se naučila španělsky.
Podle jedné teorie pak Jerónimo údajně odstupuje od svého mnišského slibu a se ženou jménem Elvira Toznenetzin počne dvě dcery. Umírá roku 1531.
