Svit pochodně se odráží od tmavých, vlhkostí nasáklých stěn hrobky. Archeologové, kteří se spletitou sítí proplétají, obdivují zachovalé nástěnné malby, jimž vévodí bohatá květinová výzdoba. Jak potěšit oko i čich, už vědí staří Egypťané.
Zástupkyně něžného pohlaví je nejen rády dostávají, ale i rády obdarovávají. Příjemná vůně a pestrost květin je svěžím vánkem do každého interiéru. Jejich pozorování připomíná duhu, ze které se však dá těšit mnohem déle.
Za jejich aranžováním se skrývá pečlivě pilované umění, jehož kořeny sahají až do dávné historie. Pojďte si společně k této barvité historii přivonět.
Vůně minulosti
Zkrášlování interiérů za pomoci rostlin znají už ve starověkém Egyptě, zhruba 2500 let před naším letopočtem. Jsou to právě egyptské malby nalezené v hrobkách, které dokazují, že při náboženských obřadech je místnost zkrášlena pomocí váz s lotosovými květy.
V antickém Řecku a Římě mají kytice čestné místo při hostinách nebo bohoslužbách. Nejčastěji se jedná o růže, hyacinty, fialky nebo lilie. Celá kompozice je velice jednoduchá a vzdušná, postupy se proto často opakují.
Namísto váz však dávají Řekové přednost úpravám do podob věnců, které jsou symbolem moci a odhodlání. Chybět nemohou ani girlandy, které místa zútulňují.
Harmonie z východu
Pozornosti se květinám dostává také v Číně a Japonsku.
Nejstarší kniha, která se věnuje aranžování, totiž pochází právě ze „země vycházejícího slunce“ a je datována do roku 1445. Vzniká tu i speciální technika s názvem ikebana, vycházející z čínského buddhistického smýšlení a vnímání světa.
Samotná stylizace je podle tohoto umění především o harmonii a lineárních aspektech než o „pouhé“ barevnosti. Vše má své přesné místo a symboliku, což se v budoucnosti stane základním stavebním kamenem pro květinové umění v celé Evropě.
Japonsko dá květinářskému světu unikátní techniku zvanou ikebana, která vychází z buddhismu.
Evropské znovuzrození
Stojí za rozvojem vzdělání a vzejde z ní mnoho všestranných umělců i děl. Řeč je o období renesance, které je mimo jiné významnou epochou evropského květinového designu.
Začínají se využívat exotické květiny do mnohem složitějších kombinací, kde nechybí ani ovoce. Velkým hitem jsou růže, větvičky oliv, konvalinky nebo lilie. Důraz je kladen na kontrast, velkolepé svazky se střídají s menšími, těsněji uvázanými.
Úmyslné aranžování s cílem zaujmout dokládají až obrazy holandských umělců ze 17. století. V té době se totiž do Evropy dostává řada dosud neznámých rostlin, jejichž kouzlu a práci s nimi lidé okamžitě propadnou.
Neutuchající krása
Dnes přebírá při tvorbě a zdobení hlavní roli fantazie, která vévodí i soutěžím všeho druhu. Veškerá pravidla a konvence jdou stranou. Čím originálnější, tím lepší.
Svůj podíl na tom má i skutečnost, že jsou celoročně k dispozici i odrůdy, které byly dříve k sehnání jen sezonně. Při tvorbě se experimentuje nejen s tvary, dekoracemi i počtem, ale také umístěním.
Nezastupitelnou roli však pugéty hrají při svatbách, jakožto jedna z hlavních ozdob nevěsty.
