Kanibalismus je nám v současnosti nejvíce znám z televizních seriálů a hororů. Lidstvu však není pojídání masa tak vzdálené, jak by se mohlo zdát. Na devíti skutečných případech kanibalismu si v tomto článku ukážeme temnější stránku historie lidstva.
Naši pravěcí předci
Devět set tisíc let nazpátek, na území dnešního Španělska, žili naši předci zvaní Homo antecessor. Kanibalismus byl běžnou součástí jejich života a tito pravěcí lidé k němu měli spíše praktické, než náboženské nebo mystické důvody.
Jiné hominidy bylo totiž snadnější ulovit než některá hbitější, rychlejší a silnější zvířata.
Neandrtálci
Ani neandrtálci se příležitostně nebránili kanibalismu. Důkazy o pojídání lidského masa u neandrtálců byly nalezeny na několika nalezištích po celém světě, například ve Španělsku, Francii nebo v Belgii.
Neandrtálci byli také velmi zruční ve využívání toho, co z jejich lidských pokrmů zůstalo. Lidské kosti jsou totiž relativně častým materiálem, ze kterého byly vyráběny jejich nástroje.
Lidé Biami z Papuy Nové Guiney
Biami jsou jedním z kmenů žijících v izolaci na ostrovech Papuy Nové Guiney. Tento kmen se svou kanibalistickou minulostí netají, přestože již několik desetiletí jeho členové kanibalismus nepraktikují.
Podle lidí, kteří se s kmenem Biami setkali, jsou však o něm schopní bez zábran hovořit. Starší členové kmene si totiž ještě pamatují doby, kdy bylo lidské maso relativně běžnou součástí jídelníčku.
Lidé Fore z Papuy Nové Guiney
Kmenu Fore, dalšímu z kmenů izolovanému na tropických ostrovech se pojídání masa málem stalo osudným. Lidské maso u jeho členů způsobilo mozkovou chorobu zvanou kuru, kterou nakonec přežil jen zlomek kmene, který si vůči této chorobě dokázal vytvořit imunitu.
Kmen se v rámci svého zachování vzdal lidského masa v polovině minulého století, choroba jej však kvůli své schopnosti projevit se až po dlouhé době od nakažení, zužuje dodnes.
Aztékové
Aztékové jsou dobře známí rituálními lidskými oběťmi, které byly nedílnou součástí jejich kultury a náboženské víry. Existují ale také důkazy o rituálním kanibalismu tohoto kmene. Obětovaní lidé bývali někdy nabídnuty vysoce postaveným kmene ke konzumaci.
V době, kdy nebyl mezi Aztéky jídla dostatek se pak kanibalismus šířil i mezi ostatní příslušníky kmene. Podle některých historiků bylo pro Aztéky pojídání lidského masa také způsobem komunikace s bohy.
Lidé Wari z Brazílie
Kmen Wari z Brazílie je známý tím, že kanibalismus praktikoval na svých válečných soupeřích. Pojídání těl svých bojových soků bylo způsobem vyjádření nenávisti a zloby vůči nim.
Kmen ale také až do poloviny dvacátého století pravidelně pojídal své mrtvé, čímž se snažil vyjádřit zármutek a zároveň respekt těm, kteří zemřeli.
Evropané šestnáctého a sedmnáctého století
Až téměř do osmnáctého století nebylo tak výjimečné, že evropané vyhledávali lidské maso, které pojídali jako způsob léčby. Podobně věřili někteří lidé také v pozitivní účinky konzumace lidské krve.
Lidé, kteří si krev nemohli zakoupit od lékaře, mohli v některých městech během poprav zaplatit malou částku, a nabrat si hrnek čerstvé krve z popraveného zločince.
Polárníci v devatenáctém století
Zoufalá snaha přežít v nehostinných podmínkách dohnala prokazatelně ke kanibalismu hned několik polárních expedic. Mezi nejznámější případ patří Franklinova výprava, pátrající po cestě zamrzlým mořem na sever od Kanady.
Posádky dvou lidí nakonec uvízly v ledu a vydaly se na pěší trasu dlouhou více než tisíc pět set kilometrů k nejbližšímu známému obydlenému místu. Do cíle však nikdy nedošly.
Když později začaly další polárníci objevovat těla zmizelých, nacházely také viditelné stopy kanibalismu: Rozlámané kosti bez morku a zářezy na kostech.
Kult Aghori, Indie
Kult Aghori je malá skupina lidí obývající oblast Varanasi v Indii, kde společně uctívají hinduistickou bohyni Shivu.
Aghori věří, že neexistuje rozdíl mezi čistým a nečistým a účastní se mnoha okultních praktik, například meditují v sedě na tělech mrtvých, vyrábějí si misky z lidských lebek a také praktikují rituální kanibalismus.