Na hudební scéně 60. let, které dominovali téměř výhradně jen muži, působí Janis Joplin (1943–1970) jako vzácný úkaz.
Svým syrovým, elektrizujícím zpěvem se během krátké kariéry dostane pod kůži tolika fanouškům, že dodnes zůstává jednou z nejvlivnějších zpěvaček v historii.
Bohužel i tato hvězda podlehne v pouhých sedmadvaceti letech démonům alkoholu a drog.
Útěchu hledá v alkoholu
Rodačka z městečka Port Arthur v Texasu nikdy nepatřila ke krasavicím a spolužáci jí to v dětství dávají bolestivě najevo. A i když pochází z dobré středostavovské rodiny, vyslouží si mezi spolužáky pro své uvolněné návyky přezdívku „čubka“.
Už v raném věku proto hledá Janis útěchu v drogách a alkoholu a krátce po maturitě musí být hospitalizována pro alkoholismus. Zároveň však projevuje silné umělecké sklony. „Vždycky jsem chtěla být umělkyně.
Zatímco ostatní holky chtěly být letuškami, já malovala, četla a přemýšlela,“ prohlásí později. Nejdříve se pokouší uplatnit jako malířka, později přesedlá na zpěv. Málokdo by řekl, že soulová královna Janis Joplin začínala v kostelním sboru.
Na počátku šedesátých let se přidá k bluegrassové skupině Waller Creel Boys, se kterou odjíždí do San Francisca, kde se naplno oddá zpěvu a drogám.
Takovým stylem života ale nejde žít věčně a o rok později se proto psychicky i fyzicky zhroucená Janis Joplin vrací domů do Texasu.
Obnažování jako umění
Tehdy se zařekne, že zpívat ani fetovat už nikdy nebude, toto předsevzetí jí ale příliš dlouho nevydrží. V roce 1966 vyhraje konkurz na místo zpěvačky v kapele Big Brother and Holding Company.
A i když to její členové nemají s nespoutanou Janis jednoduché, společně slaví úspěchy. Jejich první album se stane v USA fenoménem, mezitím se však skupina pomalu rozpadá.
Nejbláznivější kapitola Janisina života se začne psát v době, kdy se stane součástí Kozmic Blue Bandu. Její nová kapela působí poněkud amatérským dojmem, o to víc se ale Janis pokouší zaujmout svým netradičním stylem vystupování.
Podroušená zpěvačka se na pódiu svíjí a obnažuje, na festivalu Woodstock v roce 1969 ji zase musejí asistenti k mikrofonu téměř dotáhnout, má totiž problém se vůbec udržet na nohou.
Na druhou stranu se lze pouze dohadovat, jaká by byla její tvorba bez drog, které ji nepochybně inspirovaly.
Pohřeb jako párty
I když se Janis na sklonku šedesátých let snaží nějakou dobu sekat dobrotu, závislost na heroinu je pro ni nepřekonatelný problém. Kvůli alkoholu zase začne trpět výpadky paměti a často si tak vůbec nepamatuje, co se dělo předchozího dne.
Žije také nevázaným sexuálním životem a bez ostychu přiznává, že se v její posteli vystřídaly desítky, možná i stovky mužů. Sex, drogy, soul, tak by se dala shrnout poslední léta života Janis Joplin. Všem těmto zálibám se věnuje i poslední den svého života.
Se skupinou nahrávají písničky pro nové album, večer si chce Janis dopřát trochu pohody a chystá si nadměrnou dávku heroinu. Ta se jí ale stane osudnou.
Sedmadvacetiletá zpěvačka umírá na předávkování v noci z 3. na 4. října 1970. Za její smrt prý může dealer, který jí prodal mnohem silnější heroin než obvykle. Údajně i několik jeho dalších zákazníků skončí podobně jako Joplin.
