V létě roku 1995 přichází do Bílého domu neplacená stážistka, čerstvá absolventka psychologie na Lewis & Clark College. Holka krev a mlíko, baculatá bruneta Monika Lewinská (*1973).

Někdy v listopadu se jí podaří upoutat pozornost prezidenta Billa Clintona. Začne s ním flirtovat.

Nenápadně mu ukáže spodní prádlo a připojí poznámku, že se jí moc líbí. „Nechcete si prohlédnout moji kancelář?“ zeptá se jí Clinton. Tak začíná aféra, která se protáhne na 18 měsíců.

Scházejí se buď v Billově pracovně, nebo v koupelně, a to i tehdy, když je jeho žena Hillary doma. Rande proběhne devětkrát, k tomu přibývají i erotické telefonáty.

Pochlubí se kamarádce

„Rád bych s tebou trávil víc času,“ řekne jí údajně jednou Clinton a Lewinská z toho vyvodí mnohem víc, než bylo zamýšleno. Romanticky si představuje, jak stárne po Billově boku a hřeje se na výsluní jeho slávy.

Něco podobného si přece nemůže nechat pro sebe. Musí se pochlubit, když už nikomu jinému, tedy alespoň kamarádce. Neváhá a vypráví celou story Lindě Trippové z Pentagonu do telefonu. Zdůrazní jí třeba, že spolu devětkrát měli orální sex. Ta vycítí příležitost.

Moničiny výpověď si nahraje a pustí do světa. Předá je úřadům. Tehdy Clintona už obvinila ze sexuálního obtěžování státní zaměstnankyně Paula Jonesová. Její právníci využijí situace a během vyšetřování se Clintona ptají i na Lewinskou.

Prezident vytrvale zapírá, že by ho s vnadnou tmavovláskou spojovalo cokoli dalšího než pouze pracovní povinnosti. A to dokonce i pod přísahou.

Šaty se skvrnou

Monika má ale v rukávu jeden triumf, pomocí kterého chce celému světu dokázat, že to, co všem vypráví, je pravda. Vytasí se s modrými šaty ozdobenými skvrnou. Je jasné, že pochází od prezidentova spermatu. Tím vyrazí dech všem, kteří si myslí, že je lhářka.

Později po letech líčí, jak ke zmiňované skvrně přišla: „Řekl mi, že pro mne má dárky, dostala jsem sbírku básní Stébla trávy od Walta Whitmana a zdobenou jehlu do klobouku.“ Pak prezident dodává:

„Ty a tvoje klobouky, vypadáš v nich roztomile.“ Po předání darů prý zamířili do koupelny k intimním hrátkám. Lewinská doplňuje, že se prý „nejprve postaral o mě, potom já o něho“.

I když ji obvykle zastavil ještě před svým vyvrcholením, teď k tomu nedošlo.

Jednání o odvolání ustojí

Pod Clintonem se začíná povážlivě houpat jeho křeslo. Probíhá vyšetřování. V roce 1998 snad neexistuje médium s širším mezinárodním dosahem, které by na svých stránkách nepublikovalo alespoň zmínku o „Monicagate“.

Pletky hlavy USA se stážistkou Monikou Lewinskou pořádně zahýbou americkým veřejným míněním. V prosinci 1998 americký Kongres kvůli tomu hlasuje o Clintonově odvolání z funkce, tzv.

impeachmentu, ale hlava státu skandál ustojí, když se Senát postaví proti jeho sesazení. Jeho počínání není vyhodnoceno jako zneužití moci. Samotná stážistka sepíše o rok a půl trvající aféře knihu.

K rezignaci nebyl důvod

Clinton se po skončení aféry vyjádří, že „nevidí žádný důvod, proč by se měl jí (Lewinské) omlouvat“. Dokonce dospěje prý i na základě studia Písma svatého k tomu, že orální sex není nevěra. Monika se z jeho slov cítí zklamaná.

Zároveň ale dodává, že cítí, že dluží omluvu prezidentově manželce a jeho dceři, byť se jim v jednom interview na jaře roku 1999 už omluvila. „Pokud bych se s nimi opět setkala, řekla bych jim, že toho moc lituji,“ tvrdí Lewinská.

Na druhou stranu ale nedávno poznamenala, že o okolnostech svého příběhu znovu přemýšlí s ohledem na aféru MeToo.