„No ty jsi silák, úplný Frištenský,“ směje se babička, když vnouček zvedá kámen a ukazuje jak je silný. Jako slavný český zápasník, který zůstal neporažen v ringu i v životě plném těžkých a dramatických událostí.
Gustav Frištenský (1879–1957) už jako pětiletý pomáhá otci při orání, ve dvanácti tahá těžké pytle s obilím, a když ve čtrnácti dokončí školní docházku, posílají ho rodiče do učení ke kováři Jechovi do Kolína.
Dlouho však v kovárně nepobude. Vinou zlomyslného učedníka se vážně popálí na ruce o žhavou podkovu, a když se zranění zahojí, nechají ho rodiče raději vyučit řezníkem.
Na zkušenou se pak vydá do Brna a právě tady se díky strýci Aloisovi Choděrovi dostává do tělocvičny místního Sokola a později do atletického klubu Hellas.
A stejně všude jinde, ani tady brzy nenalézá nikoho, kdo by se mu silou nebo v zápase řecko-římském mohl rovnat.
Bez práce zato s titulem
O tři roky později sice získává titul amatérského mistra Evropy, přichází však o práci. Zápasí totiž za český klub a to v převážně německém Brně nevidí rádi. Když dojdou úspory a práce pořád žádná, nezbývá mu než nastoupit dráhu profesionálního zápasníka.
Zápasí doma i za hranicemi, vystupuje v cirkusech, poráží zápasníky v Rusku i v USA. Jeho zápas s Josefem Šmejkalem (1879–1942) sleduje 1. června 1913 přes 8000 diváků a je z něj pořízen filmový záznam považovaný za vůbec nejstarší v historii řecko-římského zápasu.
Jako amatér vybojuje 2000 zápasů, aniž by jedinkrát prohrál. Jako profesionál přidává dalších 8000 zápasů a i z těch jen velmi zřídka neodchází jako vítěz. Dokonce ještě v roce 1929 se stává senzací, když jako padesátiletý vybojuje titul mistra Evropy.
Okradou ho Němci, Rusové i Češi
Přichází však těžké roky. V roce 1938 mu Němci zabaví statek v Lužicích. Za války ho, jako člena odboje, málem popraví. Po válce už se k zápasu nevrátí. Snaží se dát do pořádku statek, který mu sice vrátili, ale vypleněný ruskou armádou. A když se mu to podaří, přijdou zabavovat pro změnu komunisté.