„Pálí to,“ okřikne mladý rytíř sluhu, který mu horkými želízky pomáhá kadeřit jeho nádherné černé vlasy. Ideálem mužů i žen jsou dlouhé vlasy. Muži si je s oblibou tvarují do vln, třebaže se to považuje za projev zženštilosti.

Na mužskou marnivost upozorňuje dokonce Zbraslavská kronika: „Jsou i jiní, kteří zneucťují mužskou důstojnost a v úpravě vlasů se ve všem přidržují ženského způsobu“. Ženy nosí vlasy hladké nebo zvlněné.

Chodit prostovlasé si mohou dovolit jenom svobodné dívky, které si splétají kadeře do copů nebo ohonů a spínají je čelenkami nebo obroučkami. Věnečky ve vlasech symbolizují panenskou nevinnost.

Vdané ženy si zakrývají hlavu a krk rouškami, církev jim totiž zakazuje ukazovat vlasy na veřejnosti.

Metr vysoká čepice

Ujímají se také čepce, mezi vznešenými dámami urozeného původu se stává hitem takzvaný henin. Jde o homolovitou čepici s jednou nebo více špicemi, ze kterých splývá závoj jako znak čistoty.

Aby čepec držel, tvaruje se na temeni a k jeho uchycení se používají kovová držátka. Když se vlasy pod čepec nevejdou, vyholí se. Dvorní dámě zůstane jenom malý trojúhelníček vlasů svítící na bělostné horní partii čela.

Výšku heninu a délku závoje určuje společenské postavení jeho nositelky. Šlechtičnám se špice tyčí až do výše jednoho metru. Do Čech přiveze henin Blanka z Valois (1316–1348), první manželka Karla IV. (1316–1378).

Její nejnovější pařížská móda, sice budí pohoršení české šlechty, ale nikdo se ji neodváží kritizovat.

Proč nosila mužský účes?

I mezi gotickými ženami se ale najdou rebelky, které nerespektují módní trendy a přísné předpisy o zahalování vlasů a řídí se svým vlastním vkusem. Anežka z Kuenringu, zvaná Palceřík (* kolem r.

1236), milenka českého krále Přemysla Otakara II. (kolem¨r. 1233–1278), si zvolí typicky mužský účes, jenž si pánové oblíbili, když přijali křesťanskou víru. Jde o krátký pážecí sestřih zvaný palceří.

Vlasy se sestříhají pod ušima, na krku zůstanou krátké. Zda si ale Anežka zvolila účes z praktických či jiných důvodů, o tom prameny mlčí.