Bitva končí a nad krvavou plání se vzpíná zlatý římský orel. Legionáři na jedno místo naženou všechny nepřátele, kteří přežili. Ale co s nimi? Pustit je na svobodu? Rozhodně ne. Udělat z nich otroky? Proč ne. V gladiátorské škole je ocení!
Zejména v počátečních obdobích tvoří největší masu gladiátorů. Má to své výhody. „Jsou už cvičení pro boj s mečem a výcvik není tak nákladný!“ Když náhodou zemřou, jedině dobře – republika alespoň ušetří za jejich popravu a diváci se pobaví.
Stejný osud čeká i zločince, kteří jsou odsouzeni k tomu, aby bojovali o svůj život v aréně, anebo rovnou zemřeli během představení. Ale i ti, co o život bojují, málokdy vyváznou životem.
A pak je tu ještě jedna skupina, postupem času stále početnější a váženější: dobře placení dobrovolníci! A ti všichni se musí někde řemeslo pořádně naučit.
Krev vykoupená zlatem
Nejstarší gladiátorskou školu zakládá Gaius Aurelius Scarus v italské capui. Gladiátorská škola se nazývá ludus a ten, kdo ji vlastní, je pak lanista. Když je lanista z dobré rodiny, je brán jako vážený obchodník.
Pokud není z dobré rodiny, je považován za pasáka. Ale tak či onak – je to výnosný obchod. Třeba známý řečník Marcus Tulius Cicero (106–43 př.n.l.) v jednom ze svých listů blahopřeje příteli k dobré koupi.
„Stačí, příteli, abys své gladiátory dvakrát pronajal, a máš zpět všechny investované peníze!“ V celé říši jsou takových škol stovky, samotné město Řím má gladiátorské školy čtyři.
Opravdu velká škola
Císař Vespasianus (9–79) zahájí renovaci Říma, který je poškozen nedávným požárem. Rozsáhlými stavebními pracemi pozvedne upadající hospodářství. A nechá postavit Flaviovský amfiteátr, dnes známý jako Koloseum.
Jeho syn, císař Domitianus (51–96) stavbu dokončí a hned vedle založí největší z gladiátorských škol, Ludus Magnus. Jde o kasárny, velkou arénu, kde se cvičí až dva tisíce gladiátorů. Ale Domitianus zakládá i další tři školy, které jsou v přímo v Římě.
Ludus Dacius slouží k výcviku dáckých zajatců. Císař totiž s Dácií vede válku, aby se do dějin zapsal nejenom jako milovník gladiátorů, ale i skvělý vojevůdce. V Ludus Gallicus se zase cvičí zajatci z Galie.
Poslední školou je Ludus Matutinus, kde se soustředí na boj gladiátorů se zvířaty.
Těžko na cvičišti, lehko na bojišti
Ať už je nový gladiátor otrokem, který je do školy prodán, nebo dobrovolníkem, který si za to nechá královsky zaplatit, složí nejprve posvátnou přísahu.
Pak si je vezmou do parády vysloužilí gladiátoři a začnou je učit podle konkrétních stylů. „Budete cvičit ztupenými nebo dřevěnými zbraněmi. Přece si nechcete ublížit!“ řve na nováčky instruktor.
A nováčci se učí připravené sestavy v předem domluvené choreografii, aby se diváci co nejvíc pobavili.
Pán nebo otrok – i tady na tom záleží
Otroci získají tetování, aby je náhodou nenapadlo utéct. Nejprve na čele, později na rukou. Ale i v celách jsou gladiátoři rozdělení podle sociálního statutu.
Otroci jsou stranou od svobodných Římanů, ale třeba i retiariové se nestýkají s těmi, kteří bojují v roli murmillů.
Odměnou za tvrdý výcvik dostávají ale všichni gladiátoři třikrát denně vydané jídlo, mají k dispozici kvalitní lékařskou péči, a protože jsou pro lanistu všichni investicí, je o ně celkově dobře postaráno.
