Procházíte jihoamerickým deštným pralesem, všude bzučí hmyz a křičí ptáci. V dálce je slyšet podivný zvuk, kolem nohou se náhle prosmýkne obří had. Míří k vodě, kde si počíhá na krokodýla. Postrach nese jméno Titanoboa a jedná se o největšího hada v historii.
Domovem noční můry všech, kteří mají fobii z hadů, je dnešní Kolumbie. V uhelném dole Cerrejón nalezl mezinárodní tým archeologů třicet fosílií, jedná se především o obratle. Experti odhadují, že jeho váha mohla být kolem jedné tuny.
Co se týče délky, pohybujeme se na hranici patnácti metrů, což je dvakrát více než anakonda.
Chladnokrevný zabiják
Období, ve kterém se Titanoboa cerrejonensis vydává na lov, označujeme jako paleocén. Žije zhruba před 60 miliony let, kdy světu vládnou podstatně vyšší teploty než dnes. Plazi díky tomu údajně rostou s okolním klimatem.
Počasí bylo rovněž konstantní bez teplotních výkyvů, i tento fakt hadům a všem chladnokrevným živočichům vyhovuje. Díky tomu mohou efektivněji využívat energii a vyčlenit ji na jiné oblasti jako je například růst těla.
Paleontologové po nálezu prozkoumali na třicet fosilií různých jedinců. Většina z nich patří dospělým plazům, objevily se však ostatky i po mláďatech. Titanoboa tráví většinu času ve vodě stejně jako dnešní anakondy. Vědci tak odvozují ze sedimentární struktury hornin v regionu.
Jednu želvu a krokodýla k tomu
Prehistorický škrtič má velmi pestrý jídelníček, jehož hlavní položkou jsou aligátoři. Nepohrdne ani rybou nebo dokonce želvou, část jeho potravy tvoří také menší savci. Je rovněž zajímavé, jakým stylem Titanoboa loví.
Číhá totiž v přilehlých bažinách a čeká na sebemenší zaváhání oběti. Kvůli absenci jedových zubů spoléhá především na své mohutné tělo.
Titanoboa nemusí příliš přemýšlet, koho sní, protože hadi bez problému stráví želví krunýř či kosti. Útoky probíhají jednoduše, buď kořist zavalí tělem a udusí ji, nebo na ni zaútočí svými zuby.
Podobně jako anakonda má Titanoboa řadu ostrých zubů. Pokud oběť zakousne, není šance na útěk. Zajímavostí je také kanibalismus, který bývá u takto velkých hadů na denním pořádků. Když zahlédne menšího jedince, neváhá a jde lovit.
Konec titána
Nadvláda Titanoboa musí logicky jednou skončit. Vědci nabízí dvě teorie. Jedna pracuje s tezí, v níž se plazi zvětšují a zmenšují na základě klimatických podmínek.
Globální teplota na rovníku se postupně snižovala, čímž nastává i smrskávání obřího škrtiče. Titanoboa není schopen udržet svůj metabolismus a rázem se stává lovnou zvěří pro ostatní dravce.
Šance může využít například Gigantophis, had, jenž prožil velkou část života pod vodou a změna počasí ho tolik netrápí.
Druhá teorie o zmizení Titanoboa mluví o transformaci přírodních podmínek. V době paleocénu se jedná o svěží deštné pralesy s velkým počtem protékajících řek. Aktuálně jsou v oblasti nalezišť uhelné doly. Kolumbie se rovněž nachází výše nad hladinou moře, než tomu bylo v paleocénu.
Had přes celou chodbu
Titanoboa se ihned po objevení zařadil k největším žijícím zvířatům prehistorie. Průměrná délka se pohybovala od třinácti do patnácti metrů. Pro jednodušší představivost je škrtič dlouhý jako školní autobus, váží stejně jako osobní automobil.
O konkretizaci se snažil autor článku a jeden z archeologů Jason Head. „Tělo hada bylo tak široké, že kdyby chtěl do mé kanceláře, musel by se doslova protlačit dveřmi,“ stojí ve zprávě. Podle provedených analýz řadíme Titanoboa do čeledi hroznýšovitých.
Začátkem roku 2012 vzniká dokument, který divákům přibližuje prehistorického predátora. V rámci promoakce vznikla replika Titanoboa, nejdříve ji tvůrci situovali do New Yorku. Nyní čeká na zájemce ve washingtonském přírodovědeckém muzeu.
