Ghetto je část města, kde musí žít, většinou nedobrovolně, náboženská, rasová nebo národnostní menšina obyvatel. Bohaté historické zkušenosti mají s takovým životem Židé. Už od středověku jsou totiž v každou chvíli nuceni v nějakém žít. Mezi ty nejslavnější patří i benítské Geto založené v roce 1516.

Přítomnost židů je v Benátkách doložena přibližně od 10. století. Volnější období různých povolení střídají období zákazů, kdy je omezován jejich pohyb a jsou nuceni nosit jako poznávací znamení žluté čepice nebo žlutý pruh látky na plášti.

Geto čili slévárna

Situace se dramaticky mění koncem 15. Století, kdy se ve městě začnou usazovat Židé z Itálie, Německa, Francie a později také uprchlíci vyhnaní v roce 1492 ze Španělska Ferdinandem II. Aragonským (1452–1516) a Isabelou Kastilskou (1451–1504).

Poslední kapkou je bitva u Agnadella 14. května 1509, po níž se do Benátek před terorem armády vítězné protibenátské koalice stahují stovky Židů.

Třenice s místními začínají houstnout a i když to nikdo neřekne veřejně, nejde ani tak o třenice náboženské jako spíš o peníze. Židé jsou totiž jako komunita natolik úspěšní, že místním kazí kšeft.

Vláda se je proto rozhodne vytlačit z centra a dóže Leonardo Loredan (1436–1521) nařizuje 29. března 1516, že pokud chtějí zůstat v Benátkách, musí se sestěhovat na bažinatý ostrůvek se zaniklou slévárnou. V benátštině se mu říká geto a toto označení už podobným místům zůstane.

Na noc je zamykají

Z ostrova vedou jen dva východy. Po mostech přes kanály Rio del Ghetto a Rio di San Girolamo. Oba se na noc zamykají a střeží je benátské stráže, které ovšem musejí ze svého platit Židé.

Situace se stane ještě obtížnější, když v roce 1541 dorazí poslední vlna uprchlíků. Kolem roku 1589 se tu tísní přes 5000 lidí, ale ostrov není natahovací, a když to nejde do šířky, musí to jít do výšky.

Rostou tu první „věžáky“ o výšce až osmi pater, které jsou budovami s nejnižšími stropy a místnostmi, které se postupně dělí na menší a ještě menší.

Podle historiků tu na jednoho člověka připadají sotva 2m2. I to je důvod proč ghetto navzdory izolaci v roce 1631 zasáhne morová epidemie.

První ghetto zruší Napoleon

Přesto je 17. století vrcholným obdobím ghetta. Nechybí tu divadlo, nemocnice ani hotel. „Stalo se zcela soběstačným městem ve městě,“ říká historik Riccardo Calimani, který odsud pochází:

„Předci mého otce přijeli do Benátek ze severní Itálie v roce 1508.“ Jenže jeho prosperita je trnem v oku zbytku města a tak vláda začne zvyšovat daně.

Několikrát a tak dlouho, až se obyvatelé ghetta, samozřejmě ti schopnější a movitější, kolem roku 1655 začnou stěhovat jinam.

Během deseti let klesne počet obyvatel z 5000 na 1700. Konec ghetta nastává po pádu Benátské republiky v roce 1797, kdy jsou brány na příkaz Napoleona (1769–1821) odstřeleny a Židé získávají zpět všechna práva.