Pomalu se ztrácí před očima a uzavírá se do sebe, přesto nikdo netuší, že se z něj vytrácí život. Vir HIV vyvolává spoustu otázek, jenže vědci a lékaři jsou prozatím schopni dát jen málo odpovědí.
Na počátku 90. let společností projede zpráva o nové zákeřné nemoci jako blesk z čistého nebe.
Nejprve nákaze virem HIV nikdo příliš velkou pozornost nevěnuje, jakmile ale vyjde najevo, jak málo toho o nové nemoci vědci vědí a jak fatální může mít následky, zájem roste.
Lék se nedaří najít a mezi lidmi se začne šuškat, že se jedná hlavně o nemoc homosexuálů. Navíc si nikdo nechce připustit, že zrovna on by se mohl zákeřným virem nakazit.
Když vydá jen pouhý den před svou smrtí prohlášení o svém zdravotním stavu Freddie Mercury (1946–1991), jako by se najednou něco zlomilo.
Hledání sebe sama
O svém hudebním talentu je Freddie, vlastním jménem Farrokh Bulsara, přesvědčený dlouho. Musí však vzbudit zájem ostatních. Pozornost poutá hlavně svým zjevem.
Barevné módní kreace, rozčepýřené hnízdo na hlavě a obrovský předkus nenapovídají, že se z něj stane jeden z nejlepších zpěváků všech dob.
Zpočátku tichý a snad i trochu prchlivý mladík zkouší své štěstí v liverpoolské skupině Ibex, když se však seznámí s kytaristou Brianem Mayem (*1947) a bubeníkem Rogerem Taylorem (*1949), hvězdné kariéře se pomalu otvírají dveře.
Nesmělost se vytrácí a Freddie se začíná seznamovat. Učaruje mu Mary Austinová (*1951) a bláznivě se do ní zamiluje. Ostatně i ona do něj. Jsou jako jedna duše.
Jenže Freddie brzy začne cítit, že rozhodně nejsou jedno tělo, a několikrát se přistihne, jak flirtuje s někým jiným – s muži, ostatní ženy mu nic neříkají.
Až do konce
Zpěvák Mary miluje a nechce o ni přijít, podvědomě ale cítí, že si Mary prostě vzít nemůže. I přes zrušené zásnuby jsou pro sebe oba těmi nejdůležitějšími osobami v životě a Mary bude stát Freddiemu po boku až do samotného konce.
Zpěvák kapely Queen si pozornost užívá plnými doušky a naprosto se ponoří do života známé rockové hvězdy. Zhýralé večírky jsou na denním pořádku, známosti na jednu noc za chvíli přestane počítat a morální kocovina se stává permanentním stavem.
Jeden z domů v Kensingtonu v západním Londýně se zase otřásá v základech. Alkohol teče proudem a bílý hvězdný prach na stolech napovídá, že večírek bude opět velkolepý. Jen pán domu chybí na scéně.
Freddie leží ve svém pokoji na posteli a společnost mu dělají jeho kočky. „Nikam se mi dnes nechce jít. Jsem tak unavený,“ vysvětluje „klukům“ z kapely a posílá je pryč.
Dny se vlečou, práce na nové desce sice pokračuje, ale ani ostatním členům skupiny Queen neunikne, že Freddie není ve své kůži.
„Bude to jen nějaká viróza, nebo hodně alkoholu,“ míní Mercury, jenž dobře ví, že by měl na chvíli zvolnit a dát si od večírků odstup. Únava se stále stupňuje a nedaří se ji překonat. V televizi se rojí stále více zpráv o stále ještě neprobádaném viru.
Když jednoho rána začne zpěvák vykašlávat krev, rozklepou se mu kolena. V hlavě mu proudí tisíce myšlenek, probírá všechny muže, kteří mu prošli náručí…
Nejlepší výkon všech dob
Píše se rok 1985 a chystá se velkolepý benefiční koncert Live Aid, jehož výtěžek poputuje na podporu Etiopie.
Účast mezi věhlasnými jmény, jako jsou David Bowie (1947–2016), U2, Paul McCartney (*1942), Madonna (*1958) a další, přislíbí i Queen. Stadion je vyprodaný.
Všichni jsou nabuzeni pocitem, že hrají pro dobrou věc, a hodlají si to pořádně užít. Ví to i Freddie, ale zase nemá nejlepší den. Únava se nastěhovala do jeho života jako nezvaný host a chuť na bujaré veselí se pomalu vytrácí.
Když ale nahlédne ze zákulisí na rozdováděný dav, tělem mu projede nekonečný příval energie. Vběhne na pódium a okamžitě spustí. Brian a Roger na sebe mrknou a pomyslí si, že dnes to bude jízda. Mají pravdu.
Freddieho hlas stoupá do výšek, které snad nikdo jiný nedokáže vyzpívat. Zpěvákovy taneční kreace celý zážitek ještě umocní. Nikdo v tu chvíli nechce, aby opustil pódium. „Byl to snad nejlepší výkon v dějinách skupiny Queen,“ hodnotí později hudební kritici.
Diagnóza potvrzena
Po koncertu Live Aid se vrací život do zaběhnutých kolejí. Jen Freddiemu je čím dál tím hůř. Z běžného nachlazení se nedokáže dostat a léčba trvá příliš dlouho. Hlas kdesi vzadu mu našeptává, aby byl obezřetný.
Sebere odvahu a zamíří na kliniku Harvey Street, samozřejmě tak, aby jej nikdo nepoznal. Sleduje, jak jeho krev svižně odkapává do zkumavky nesoucí speciální označení. Uplyne pár dní a Mercury opět sedí na ne zrovna příjemné židli na klinice v Harvey Street.
Zanedlouho jej lékař pozve k sobě. „Výsledky bohužel potvrdily, že jste nakažený virem HIV,“ pronese opatrně doktor a Freddiemu se zatočí hlava.
„Co jsem si myslel, vždyť to nemohlo dopadnout jinak,“ srovnává si sebemrskačsky myšlenky v hlavě a tuší, že to je velmi krutá odplata za jeho prostopášný způsob života.
Mlčení jako ochrana
„Mary, potřebuji tě. Hned,“ zanedlouho už se choulí v náruči ženě, která by mu byla schopná obětovat cokoli, a on by pro ni udělal to samé. V tuto chvíli ale potřebuje jen milující náruč, bezpečný přístav, který mu pomůže najít odpovědi na nepříjemné otázky.
„Doktor říkal, že nedokáže předpovědět, jak to skončí,“ sebere odvahu a vysloví nejistý verdikt nahlas.
Tím, že zpěvák varovné příznaky velmi dlouho ignoroval a nevyhledal léčbu, rozvinul se virus v AIDS. „Nebylo by rozumné, kdybys jim to řekl,“ naléhá na Freddieho Mary a on ví, že má pravdu.
Ona a jeho partner Jim Hutton (1949–2010) jsou jediní, kdo ji znají. Měsíce ubíhají a Mercuryho zdraví je jako na houpačce. Paparazzi mají čich na skandály a divné chování někdejšího bohéma a krále večírků je podezřelé.
Zároveň sílí informovanost o viru HIV a společnost dychtí po informacích. Později se ukáže, že Freddieho návštěva kliniky neproběhla bez povšimnutí a na jedné z tiskových konferencí se novináři zeptají přímo: „Máte AIDS?“ Zpěvák kroutí hlavou a říká rázné ne.
Ostatní hoši z kapely nic neřeší, jsou zvyklí na Freddieho výkyvy nálad a zbytečně se neptají.
S pravdou ven
Situace je postupně neúnosná. Tělesná schránka nefunguje tak, jak by si Freddie přál, a změn v jeho vzhledu i fungování si začínají všímat i ostatní členové kapely. „Mám to. Chytil jsem to také,“ nevydrží nápor a přizná se.
Rozhostí se ticho a nikdo nechce uvěřit. „Cokoli pro mě napíšete, to nazpívám. Udělám pro vás tolik materiálu, co budu schopen,“ vzpomíná na frontmana Brian May.
Freddieho čas se neúprosně blíží ke konci, a přestože se snaží své kolegy nenechat ve štychu, stav se horší. V listopadu 1991 se vše zlomí. Zpěvák je natolik vyčerpaný, že jen těžko vstane z postele, nedokáže jíst ani pít.
Lékaři se snaží, jak mohou, zmírnit utrpení, nikoli zachránit život. 23. listopadu je vydáno oficiální prohlášení o hudebníkově stavu. Následujícího dne vydechne naposled. Nejen ti, kteří jej milovali, zůstanou jako opaření. Najednou svět začne vnímat hrozbu zákeřného viru jinak.
