Paříž za vlády krále Ludvíka XIV. (1638–1715) jenom kvete. Sám panovník udává tón budováním svého zámku v blízkém Versailles. Šlechtici po jeho vzoru stavějí nákladné paláce, například Hôtel Lambert z roku 1640.
K palácům patří i geometricky konstruované zahrady a stáje pro kočáry s koňmi. Rozrůstající se město se roku 1702 poprvé dělí do 20 obvodů. Doba osvícenství opět přeje divadlu. Vznikají nové scény, v roce 1690 Comédie-Française.
S 1913 místy v hledišti tehdy vytváří rekord, protože pojme nejvíc diváků v celé Paříži.
Dodnes se v jejím foyer nachází křeslo, v němž se během představení Zdravý nemocný zhroutil francouzský herec a dramatik Molière (1622–1673) a následně zemřel.
Pohostinství a nákupy
Na procházky míří Pařížané i výletníci do zahrad, například do Jardin des Tuileries založených roku 1564. Město se chlubí i starým stromem, bílým akátem, který v roce 1602 zasadil Jean Robin (1550–1629), botanik krále Jindřicha IV. Na náměstí René-Viviani kvete dodnes.
Už roku 1689 prý může návštěvník Paříže narazit na 250 kaváren. Zásluhu na tom má turecký vyslanec působící na dvoře francouzského krále Ludvíka XIV. Kávu servíruje svým hostům při každé příležitosti a vysedávání po kavárnách se pak stává velkou módou.
Slavná Café Le Procope, zřejmě nejstarší kavárna ve městě, založená v roce 1686, funguje dodnes.
Hladomor hubí obyvatele
Marché des Enfants Rouges, nejstarší trh s potravinami v Paříži, dostává svůj název podle sirotčince. Tady se shromažďovaly bezprizorní děti a vychovatelé je symbolicky oblékali do červených barev na znamení toho, že i ony jsou milovány.
Tržnici zakládají v roce 1615 dva komisaři krále Ludvíka XIII. (1601–1643). Kvůli hladomoru umírá spousta lidí a městský hřbitov Les Halles doslova praská ve švech.
Hygienické podmínky jsou otřesné, proto se ve starých lomech na úpatí tří kopců Montparnasse, Montrouge a Montsouris roku 1786 rodí nové katakomby pro uložení ostatků. Postupné přemístění tisíců lebek a kostí nočním městem trvá ovšem celých 15 měsíců.
