Je mu už přes 50 let a duší je stále mladý kluk. První veleúspěšný film Gauneři natočí v pouhých 29 letech a svou bezprostřední nekonvenčností si získá srdce milionů diváků po celém světě.

Stejně jako několik dalších velikánů má i on své zvláštní tužby a fetiše, které se však, na rozdíl od ostatních, ani nepokouší skrývat. Poznáte je jednoduše – hledejte v jeho filmech ženské nohy.

Americký režisér, scenárista, herec a producent Quentin Tarantino (*1963) si získá celosvětovou proslulost svými odvážnými filmy plnými násilí, kontroverze a rasismu.

Jeho díla jsou stejnou měrou nenáviděna jako milována, ať už v nich bez obalu zobrazuje nemilosrdné gangstery, upíří obsluhu nočního klubu či pomstychtivé nevěsty s katanou.

Tisíce lidí ale zajímá specifická část jeho tvorby – proč má tolik rád detailní záběry nohou? Je to jen úchylka, nebo snad promyšlený podpis?

První job má v pornokině

Synek teprve 16leté dívky z amerického města Knoxville doslova vyrůstá mezi filmy. Už jeho jméno vzniká podle postavy Quinta ze seriálu Gunsmoke, oblíbené televizní show jeho matky.

Když se v dospívání přestěhuje do Los Angeles, začne navštěvovat hereckou školu a ve 22 letech si přivydělává jako vyhazovač v pornokině.

Magor z videopůjčovny

Tam možná nabere inspiraci ke své pozdější tvorbě, hlavní studnici vědomostí ze světa kinematografie ale objeví až o pár let později při práci ve velké videopůjčovně VideoArchives na Manhattan Beach.

Nedělá prakticky nic jiného, než že sleduje jeden film za druhým. Brzy je schopný odvyprávět jakoukoli scénu z nepřeberného množství snímků. Není divu, že mu lidé říkají „magor z videopůjčovny“.

Na sesli ho nechtějí pustit

O Tarantina jako režiséra zpočátku není přílišný velký zájem. Ve videopůjčovně sice píše své první scénáře, které se lidem líbí, nikdo ale není ochotný jej pustit na režisérskou sesli.

Kritiky i větší investory ale překvapí svým prvním režijním hitem Gauneři a od té doby míří jeho kariéra strmě vzhůru. V té době také můžeme v jeho filmech spatřit úchylku, se kterou se ani v nejmenším netají.

Intimita masáže žen

Tarantino prostě zbožňuje ženské nohy. Poprvé jste si toho mohli všimnout v kultovním filmu Pulp Fiction:

Historky z podsvětí, kdy nejen vidíme detailní záběry na bosé nožky hlavní protagonistky, ale nenechá nás na pochybách ani několikaminutová diskuze dvou gangsterů ztvárněných Samuelem L. Jacksonem (*1948) a Johnem Travoltou (*1954) na téma „ženské masáže a jejich intimita.“

Sám napíše, sám zahraje

Svérázný režisér je známý tím, že se rád obsazuje do vlastních filmů. V poslední době jde spíše o vedlejší role, ve kterých jej zpravidla čeká krutá smrt, dříve si ale vychutnával plnou pozornost kamer.

Ani zde se neubránil své vášni a dal plný průchod svým choutkám. Své o tom ví například herečka Salma Hayek (*1966), která si ve snímku Od soumraku do úsvitu zahrála sexy tanečnici v nočním klubu plném upírů.

Při vyzývavém tanci na stole si lije šampaňské po noze, kterou pak s velkou chutí sám Tarantino olizuje a cumlá.

Blonďatá múza

Tarantinovy filmy nemají společné jen násilí, černý humor a silnou dávku nadsázky. Režisér je známý dlouhodobou spoluprací s několika špičkovými herci, kteří jsou pro jeho tvorbu již takřka ikoničtí.

Na přední pozici se drží Samuel L. Jackson, těsně následovaný například Christophem Waltzem (*1958) či Zoë Bell (*1978).

Pouze jednu z hereček ale nazývá svou „múzou“ – blonďatou čtyřicátnici Umu Thurman (*1970). Ta je s režisérovými choutkami velice dobře obeznámena a dokonce jej v nich veřejně podporuje.

Místo skleničky lodičky?

Thurmanová začala svou tarantinovskou kariéru u filmu Pulp Fiction a později se ujala hlavní role v sérii Kill Bill.

V současné době je spolu s Tarantinem snad nejznámější hollywoodskou dvojicí „režisér-herečka“, přesto však jakékoli dohady o minulém či současném romantickém vztahu popírají.

Na jednom večírku v klubu Roast newyorského hotelu Hilton herečka uspokojila Tarantinův fetiš netradičním způsobem.

Připili si totiž veřejně na pódiu bílým vínem z hereččiných oblíbených lodiček prestižního návrháře Christiana Louboutina (*1964). Nadšený Tarantino si netradiční pohár jaksepatří vychutnal.

Nejsem v tom sám!

Není divu, že je při četných rozhovorech režisér tázán právě na choulostivé téma jeho obsese ženskými dolními končetinami. „Rozhodně se za to nestydím.

Pokud se zamyslíte nad režiséry, kteří byli obviněni z přílišného obdivu nohou, narazíte na Alfreda Hitchcocka, Buñuela, Samuela Fullera… Je to dost zajímavá parta,“ směje se Tarantino.

„A všichni byli skvělí režiséři, věděli, kam umístit kameru. Osobně si myslím, že v mých filmech dostávají nohy a zadky stejný prostor,“ zakončuje zamyšleně.

Je to o technice

Časté záběry nohou dokáže Tarantino ospravedlnit i po čistě pracovní stránce. Podle něj totiž nejlépe vystihují scénu, kterou chce divákovi ukázat. „Pokud chcete někoho zabrat v pohybu, ukážete jeho nohy a myšlenku to vystihne skvěle!

Kdybych měl spoustu oblíbených záběrů zpoza hercova ramene, psalo by se snad, že mám úchylku na ramena?“ ušklíbá se režisér.

Pravda, v mnoha detailních záběrech majitelka nohou nikam nekráčí a v jednom z nich mu dokonce strká do pusy palce namočené v šampaňském, to však režiséra od jeho názorů nijak neodrazuje.

Sám doma a spokojený

Tarantinův osobní život je protkán prací, stálou partnerku zatím nemá a podle svých slov ani nijak usilovně nehledá. Jak například vypadá jeho večer? „Poslední dobou jsem si vypěstoval takový zvyk. Doma mám bazén, ve kterém udržuji vodu stále teplou.

Každý večer si do něj sednu a prostě jen přemýšlím. Nad tím, co jsem ten den napsal, nad tím, co napíšu zítra.

Je to neskutečně uklidňující, zvykl jsem si na to a pomáhá mi to každý den efektivně pracovat.“ To, že v bazénu většinou plave sám, mu prý nijak extrémně nevadí.

Nohy ho zavedly k úspěchu

V celkovém měřítku Tarantina jeho fetiš nijak neomezuje, ba naopak. Díky němu je prý tam, kde teď je, a nehodlá nic měnit. „Jsem neskutečně šťastný. Ten kluk, který natočil Gaunery, chtěl žít život, který já teď skutečně žiju.

Nepotřebuju se štípnout, abych se probudil. Víte, mám skvělý dům. A kdykoli se na něj podívám, říkám si: ‚Páni, tohle zaplatila moje představivost.‘“