Trabant není jen zapomenutou relikvií minulosti, ale živoucím symbolem doby, která formovala miliony životů.

Od jeho zrodu v roce 1957 až po definitivní konec výroby v roce 1991 prošel Trabant mnoha proměnami, ačkoli jeho základní minimalistický charakter zůstal nezměněn. Co udělalo z tohoto malého vozu skutečnou ikonu?

Proč i dnes, desítky let po zrušení jeho výroby, stále fascinuje a připomíná éru, která se zdá být tak vzdálená?

Trabant se stal spolu s Berlínskou zdí symbolem východního Německa. V socialistickém bloku se na dvoutaktní bezúdržbový stroj čekalo i deset let! Trabant si zahrál ve filmu Goodbye, Lenin!.

Ve východním Německu i u nás se pro mnohé stal splněným snem po vlastním autě, vyrobilo se jich kolem tří milionů kusů.

Jedním slovem minimalistický. Takový byl Trabant, vozítko ověšené přívlastky jako legendární či kultovní. Na voze, který se stal ekonomickou záchranou a symbolem východního bloku, nebylo nic navíc.

Žádná designová palubovka, žádné vychytávky, žádné pásy na zadních sedadlech. V interiéru, exteriéru i motoru bylo jen to, co bylo nezbytné. Díky tomu se „trabík“ řadil do kategorie levných vozů. Kdo si jej chtěl koupit, čekal na něj roky. I deset.

Doma ve východním Německu i dvacet. A zhruba stejně tak dlouho se i šetřilo. V roce 1978 stál Trabant P 601 S 36 500 Kčs (korun československých). A průměrná měsíční mzda byla tehdy kolem dvou tisíc korun.

(Například Škoda 100 tehdy stála kolem 45 000 Kčs a Škoda 110R Coupé 64 000 Kčs).

Automobilka vyslala do světa tři miliony trabantů

Trabant je označení automobilů, vyrobených v bývalém východním Německu (NDR) společností VEB Sachsenring Automobilwerke Zwickau (proto je na kapotě Trabantu stylizované písmeno S v kruhu).

Automobilka fungovala od roku 1957 a ukončila svoji éru chvíli po pádu železné opony, v roce 1991. Vyrobila kolem tří milionů kusů vozidel s titulem jednoduchý, spolehlivý a dostupný, zároveň technologicky zastaralý a nekvalitní.

Německé slovo Trabant znamená družice, satelit nebo souputník, průvodce. Trabanty byli nazýváni pěší vojáci konce středověku, dělávali doprovod nebo osobní stráž.

Název Trabant má ale odkazovat hlavně na dobu vesmírných výzkumů a technologického pokroku. Sovětský svaz tehdy totiž úspěšně vypustil do vesmíru družici Sputnik.

Místo plechů duroplast, zrezavět ale může taky

Ano, základní kostra tohoto vozidla je ocelová. O dalším tradičním materiálu ale nemůže být řeč. Díly karoserie jsou totiž z pevného duroplastu. A to je recyklovaný materiál, takže v dnešní době zaměřené na ekologii by možná zabodoval:

je směsí bavlněného odpadu a fenolové pryskyřice. Je fakt, že u Trabantů vysmívaný materiál se tradičně používá třeba při výrobě záchodových sedátek. Na druhou stranu, jako plast vyniká svojí odolností, tvrdostí, má stabilní rozměry a je odolný při hoření.

Nelze ovšem říci, že trabant nikdy nezrezaví. Jeho podvozek je na tom stejně jako u jiných aut.

Socialistické auto potřebovalo socialistického člověka

Nezapomenutelný modrý a smradlavý kouř. To je charakteristika trabantů s dvoutaktním motorem.

Posílá do ovzduší devětkrát více uhlovodíků a pětkrát více emisí oxidu uhelnatého než průměrné evropské auto roku 2007. Spotřeba je sedm litrů benzinu na 100 kilometrů. Zrychlení a samotná rychlost bídná.

Navíc vzhledem k tomu, že motor je dvoudobý, do 24litrové nádrže se musel přidávat olej. Zajímavost? Trabant neměl palivové čerpadlo. Nádrž byla nad motorem, benzin se lil přímo do ní, pod kapotu, k motoru mu pomáhala gravitace.

To ovšem zvyšovalo riziko požáru při čelní srážce. I palivoměru se socialistické vozy dočkaly až v roce 1977. Nevýhody ale byly vyváženy výhodami. Celé auto bylo prakticky bezporuchové.

Běžný socialistický člověk si vše zvládl opravit a vyladit doma dostupným nářadím, dokonce i vyměnit lehký motor.

Trabant je mnohem víc než jen staré auto. Je to symbol jedné éry, příběh inženýrské improvizace a svědectví o tom, jak se lidé dokázali přizpůsobit okolnostem.

Ačkoli se s ním pojí řada humorných historek a technických kompromisů, jeho odkaz žije dál v srdcích mnoha lidí a v kulturním povědomí.

Trabant zůstává připomínkou doby, kdy byl automobil luxusem a kdy se na něj čekalo dlouhé roky, ale také symbolem vynalézavosti a nezlomného ducha.