Znáte ten zvláštní okamžik, kdy stojíte na místě, kde jste nikdy nebyli a přesto máte jistotu, že jste tu už jednou stáli? Déjà vu, „už viděné“, patří k nejzáhadnějším prožitkům lidské mysli.

Věda ho dnes dokáže částečně vysvětlit, ale úplnou odpověď zatím nemá. A právě to z něj dělá tak fascinující fenomén. Podle vědců je déjà vu především problém paměti.

Termín déjà vu jako první použije francouzský filozof Émile Boirac už v roce 1876. Mozek běžně třídí zážitky do krátkodobé a dlouhodobé paměti, ale někdy dojde k chybě, nový vjem je omylem vyhodnocen jako něco, co už známe.

Výsledkem je silný pocit známosti bez konkrétní vzpomínky. Odborníci z oblasti kognitivní psychologie tvrdí, že jde o „rozladění“ mezi vnímáním a pamětí, kdy se aktivují centra pro pocit důvěrnosti bez odpovídajícího obsahu .

Jiné studie naznačují, že mozek vlastně testuje sám sebe. Pomocí zobrazovacích metod vědci zjistili, že při déjà vu se neaktivuje primárně paměťové centrum (hipokampus), ale oblasti spojené s rozhodováním. Mozek tak možná řeší konflikt: „Stalo se to, nebo ne?“

Iluze, nebo skrytá vzpomínka?

Další vysvětlení pracuje s podobností situací. Mozek si všimne, že aktuální prostředí připomíná něco, co jsme už někdy zažili, jenom si to nedokážeme vybavit. Vzniká tak pocit, že se okamžik opakuje.

Experimenty s virtuální realitou ukázaly, že lidé skutečně zažívají déjà vu v prostředích, která mají stejnou strukturu jako dřívější zážitky, i když vypadají jinak. Zajímavé je, že tento jev je nejčastější u mladých lidí a postupně mizí s věkem.

Vědci to vysvětlují tím, že „kontrolní systém“ mozku, který odhaluje chyby v paměti, se s věkem oslabuje. Déjà vu tak může být důkazem, že náš mozek funguje správně, že si aktivně ověřuje realitu.

Záhada, která zůstává

A pak jsou tu teorie, které jdou ještě dál. Někteří vědci připouštějí, že déjà vu může souviset s krátkodobým „zpožděním“ ve zpracování vjemů, jiní ho spojují s neurologickými jevy, například s aktivitou spánkových nebo snových center.

Ve vzácných případech se objevuje i u lidí s epilepsií, což naznačuje, jak citlivý tento mechanismus je. Přesto platí: definitivní vysvětlení zatím neexistuje.

Déjà vu zůstává malou trhlinou v našem chápání mysli, okamžikem, kdy si uvědomíme, jak složitý a někdy i omylný náš mozek je. Možná jde jenom o drobnou chybu v systému. A možná o něco víc, a to krátký pohled za oponu vědomí.