Některé lidi bouřky uchvacují, jiní se jich bojí. Doprovázejí je totiž nejen blesky a hromy, ale někdy i mnohem zvláštnější jevy, například Eliášův oheň nebo kulový blesk. Bouřky s sebou často přinášejí škody na majetku, mohou však i zabíjet. Co všechno jste o bouřkách nevěděli?
Inkové považovali za tvůrce počasí vysoké hory a jejich duchy. Proto jim přinášeli obětiny jak zvířecí, tak lidské, a to včetně dětí.
Roku 1999 byla například na vrcholku argentinské sopky Llullaillaco, v nadmořské výšce 6723 metrů, nalezena mumifikovaná těla tří dětí ve věku šesti, sedmi a patnácti let.
Zásah bleskem, projev největší boží přízně
Podrobnější analýza ukázala, že těla, obětovaná zhruba před 500 lety, nesla stopy po vysokonapěťových výbojích. Zasáhly je tedy blesky, kterým byly oběti úmyslně vystaveny.
Děti totiž byly omámené drogami a seděly na speciálně připravených plošinách, kde čekaly na svoji smrt. Zemřít úderem blesku bylo inckými kněžími považováno za nejvyšší čest. Blesk seslaný z nebe totiž svědčil o zájmu bohů o oběť.
Proč leží Machu Picchu tam, kde leží?
Ostatně i místo, kde stojí slavné incké Machu Picchu, nebylo zvoleno náhodně. Leží ve výšce 2430 metrů nad mořem, 400 metrů nad hladinou řeky Urubamba, v sedle mezi horami. Ze tří stran je obklopeno prudkým srázem.
Právě v tomto místě se nacházejí významné tektonické zlomy, díky kterým místo oplývá hojností kamene, navíc nalámaného souměrně, což usnadňovalo stavbu skalního města.
Tyto zlomy navíc usnadňovaly odvádění vody během intenzivních bouřek, jež byly v regionu velmi časté. Zabraňovaly tak i záplavám z nich.
Před blesky ochrání netřesk, kropenka i hromnička
Obavy z bouřek, které s sebou často přinášely i požáry, vichřice či krupobití, měli i naši předkové. Celoročně se proto modlili k Bohu, Panně Marii či svatému Floriánovi, patronu hasičů, aby je zásahu bleskem ušetřili.
K tomu sloužila i kropenka se svěcenou vodou u vchodu do světnice, svaté obrázky či rostliny. Na doškových střechách hojně rostl netřesk skalní, který měl domy chránit před třesky neboli blesky.
V blízkosti domů pak hospodáři sázeli ovocné stromy či lípy, jež měly taktéž poskytovat ochranu před bouřkou.
Léto, ideální čas bouřky
Strach z bouřky vycházel v minulosti především z neznalosti, proč a jak tento jev vlastně vzniká. Proto je lidé považovali za pomstu bohů. Ale jevy, ke kterým během bouřky dochází, fascinují lidstvo i dnes.
K čemu musí v troposféře, nejspodnější část atmosféry, kde se odehrávají meteorologické jevy, dojít, aby bouřka propukla? Nejprve musejí vzniknout vzestupné vzdušné proudy. Děje se tak zejména v létě, kdy je vzduch nad zemským povrchem značně zahřátý. Teplejší vzduch se rozpíná, má tedy větší objem a stoupá vzhůru.
Rychle rostoucí cumulonimbus
Přitom v sobě nese rozpuštěnou vodní páru. Její maximální obsah se s klesající teplotou vzduchu snižuje. Pokud je tento maximální obsah překročen, je tedy dosaženo tzv. rosného bodu, dojde ke kondenzaci neboli sražení páry a vytvoří se drobné vodní kapky.
Ty jsou na rozdíl od páry viditelné a začnou postupně vytvářet oblak. Pokud se rychle vyvine do výšky, vznikne cumulonimbus neboli bouřkový mrak.
Jeho základna leží níže než 1 km nad zemí, ale jeho horní hranice může až ve výšce 10 km, v tropických oblastech i výše.
Energie ukrytá v bouři
Největším nebezpečím bouřky je však její energie projevující se prostřednictvím výbojů – blesků. Kde se tato energie v bouřkových mracích bere? Vlivem proudění vodních kapek vzniklých při kondenzaci, které se vzájemným třením elektrizují.
Na vzniku energie bouřky se podílí také gravitace, která rozděluje kapky na základě jejich odlišné hmotnosti do různých částí cumulonimbu. Díky tomu se v horní části bouřkového mraku tvoří centrum kladného náboje, v dolní pak záporného.
Blesky šlehající ze země
Když je rozdíl v napětí mezi různými částmi bouřkového mraku dostatečně velký, dojde k jiskrovému výboji. Jeho první částí je tzv. lídr, v jehož rámci vyhledává lavina elektronů cestu nejmenšího odporu, tedy nejvodivější cestu k zemi.
Když dosáhnou povrchu, dojde k uzavření elektrického obvodu. Pak proběhne hlavní elektrický výboj – blesk. Někdy ovšem nemusí lídr směřovat od mraku k zemi, ale vede od země k mraku, zejména v případě vyšších špičatých předmětů.
Jako perly na náhrdelníku
K výbojům pak může docházet i mezi jednotlivými bouřkovými mraky, případně uvnitř jediného mraku. Zatímco délka blesku mezi mrakem a zemí dosahuje průměrně 2 až 3 km, mezi jednotlivými oblaky může být až o řád větší a přesáhnou i 50 km.
Blesky se také liší tvarem. Nejčastější je čárový blesk, jednoduchá klikatá čára bez větvení. Případně může být blesk rozvětvený, pak připomíná obrácenou korunu stromu.
Poměrně vzácný je potom perlový blesk tvořený jednotlivými svítícími body vzdálenými od sebe asi 10 metrů.
Akce kulový blesk
Jako blýskavice je označován výboj mezi opačně nabitými částmi bouřkového mraku.
Největší vzácností je kulový blesk, který má tvar koule a může trvat desítky sekund až minut, čímž se výrazně liší od čárového blesku viditelného po dobu pouhé setiny až desetiny sekundy. Kulový blesk se může pohybovat nad zemí nebo stát téměř na místě.
Přesný mechanismus jeho vzniku přitom není dosud objasněn. I on však může zabíjet.
Ochrana pro námořníky
Na vyvýšených místech, například na hrotech stožárů nebo vrcholcích stromů, pak lze pozorovat namodralý nebo nafialovělý výboj, doprovázený sršivým nebo praskavým zvukem.
Jde o neškodný Eliášův oheň, způsobený vybíjením silného statického náboje mezi atmosférou a zemí. Často ho na stožárech svých lodí pozorovali námořníci, proto získal jméno podle jejich patrona, svatého Eliáše. Námořníci přitom věřili, že je chrání.
Díky hromu víme, jak je bouřka daleko
Blesk samozřejmě doprovází i zvuková kulisa v podobě hromu. Elektrický výboj blesku ohřívá okolní vzduch, který se rychle rozpíná, a to způsobuje slyšitelnou rázovou vlnu, tzv. aerodynamický třesk, která může způsobit dokonce i poškození sluchu.
Zvuk se však šíří pomaleji než světlo, proto hřmění vnímáme s časovým odstupem po samotném záblesku. S jeho pomocí tak lze odhadnout vzdálenost bouřky. Zvuk totiž urazí 1 km za 3 sekundy. Stačí tedy počítat, za kolik sekund od zahlédnutí blesku zahřmí.
Smrtelné nebezpečí skryté v bouři
I když už toho dnes o bouřkách víme více než naši předkové, pořád představují nebezpečí, před kterým je třeba se mít na pozoru. Zásah bleskem totiž končí ošklivou popáleninou, vnitřními zraněními a zhruba ve 30 % případů i smrtí.
Pokud vás tedy bouře zastihne venku, schovejte se. Nejideálněji do budov chráněných hromosvodem, v přírodě v hustém lese v nižším porostu či v úzkém údolí. Dobře poslouží i automobil.
Zpoza zavřených oken pak pozorujte tuto nevšední hru elektrických, optických a akustických jevů mezi oblaky a zemí či mezi oblaky navzájem.
