Skip to content

Faraon Tutanchamon si krátil čas hrou podobnou Člověče, nezlob se

Tutanchamon se zlobí, když mu jeho rádce Aje připomíná nesplněné vladařské povinnosti. Teď, když mu hra Senet tak pěkně jde, přece nemůže přestat. Jeho spoluhráče ale Senet moc nebaví. Nudí se, ale hrát s vládcem považuje za svoji povinnost.

Podle dnešních měřítek se Tutanchamon (vládl přibližně v letech 1332–1323 př. n. l.) sotva dožije plnoletosti, vždyť umírá jako osmnáctiletý. K jeho mladistvému věku patří i to, že se občas chová jako rozmarné, tvrdohlavé dítě, které právě prošlo bránou puberty.

Naštěstí má vedle sebe Aje (vláda asi 1323–1319 př. n. l.), který mu naznačí, že život není jenom samá zábava. Když ale jde o Senet, Tutanchamon neví, kdy přestat a občas s ním ani rádce nic nezmůže.

Někdy proto usedne ke hracímu stolku s ním, aby měl všechno pod kontrolou.

Tutamchomova milovaná zábava se stala také součástí jeho pohřební výbavy.

Vyhazuje kameny

Sluhové přichystají dřevěnou desku s vyrytou mřížkou 3 x 10 polí a deset kamenů (některé verze hry používaly i deset nebo dvacet kamenů), z toho pět světlých a pět tmavých. „Vyber si barvu,“ vyzve Tutanchamon Aje. Rádce sáhne po černých kamenech a za to nechává faraona házet jako prvního. Egypťané nepoužívají k hodu kostky, ale čtyři tyčinky, na jedné straně hladké, na druhé zaoblené.

Oblíbenost této hry dokládá i malba z hrobky královny Nefertari.

Body se sčítají podle toho, jakou stranou tyčinky padnou. Oba soupeři postupně několikrát hodí a posunují svoje figurky po herním poli. „Vyhodím ti tvůj kámen,“ zaraduje se Tutanchamon jako malý kluk a jeden z černých kamenů putuje mimo hrací pole.

V dalším kole ale už takové štěstí nemá, musí svoji figurku vrátit zpět.

Faraon někdy zapomíná na svoje panovnické povinnosti. Chce se bavit.

Šest zvláštních políček

Tutanchamon není první, kdo podléhá kouzlu hry Senet. V hrobce vysokého úředníka Hesy (cca 2686–2613 př. n. l.) archeologové narazí na nejstarší herní výbavu, ovšem první hieroglyf hry pochází už z roku 3100 př.n.l.

Přesná starověká pravidla hry neznáme, a proto je vytvářejí historici Senetu, americký egyptolog Timothy Kendall a Brit Robert Charles Bell (1917–2002) po podrobném studiu dochovaných zpráv. „Hypotetická, ale založená na nejlepších důkazech!“ prohlašuje Kendall o svých pravidlech publikovaných v roce 1978.

Senet podle něj obsahuje šest polí se zvláštním významem, a to pole 15 a 26-30, například „pokud pěšák skončí na poli číslo 27, je poslán zpět na pole 15“. Minimálně ve dvou bodech se hra podobá oblíbenému Člověče, nezlob se.

Především jde o závodní hru, jejím cílem je projít se všemi figurkami co nejrychleji ven z hracího pole. Za druhé u Senetu hraje velkou roli náhoda, protože nikdo nedokáže předpovědět, co na tyčinkách padne.

Některé herní sady byly nákladně zdobené a měly i svůj vlastní zabudovnaý stolek.

Součást pohřební výbavy

Když faraon zemře, zůstává úkolem Aje zajistit mu pohřební výbavu. „Bez zábavy to nepůjde,“ připomíná skupině úředníků, kteří dostanou za úkol přichystat všechno, co faraon bude potřebovat na onom světě.

Vybídne je, aby přidali i hrací desku s kameny, tu, kterou měl rád, s úložným prostorem pro hrací kameny a vyřezávanými nožičkami. Určitě se mu v zásvětí po hře zasteskne. Pro Egypťany posmrtná existence patří k životnímu koloběhu.

Překlad slova Senet znamená pouť a posunování kamenů po desce symbolizuje především v době egyptské Staré říše (cca 2686–2181 př. n. l.) cestu zásvětím. Kdo ji úspěšně zvládne už za života, patří k miláčkům bohů.

Foto: pinterest.com, pixabay.com, Wikimedia Commons
Právě v prodeji
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky Zajímavosti
Zobrazit více …