Na vraha s IQ 145 jsou i policisté krátcí. Zvlášť poté, co se Edmund Kemper s několika z nich seznámí a začne je využívat k získávání informací. Jeho image slušňáka je obalamutí natolik, že jeho přiznáním zprvu nevěří.

„Babičku jsem zavraždil, abych poznal, jaké to je,“ šokuje policisty patnáctiletý Kaliforňan Edmund Kemper (*1948). „A dědu, protože to bylo nutné.“ Z chlapcova chladnokrevného uvažování stydne policistům krev v žilách.

To ještě netuší, že zářezů na Kemperově vražedné pažbě časem ještě přibude.

Malý vrah koček

Jako malé dítě Edmund rád trápí zvířata. V deseti letech pohřbí kočku zaživa, mrtvou ji pak vyhrabe a uřeže jí hlavu, kterou pak narazí na kůl. Tělíčka dalších zvířat schovává doma ve skříni. Podle psychologů takové chování svědčí o psychopatických sklonech a z podobných lidí se nezřídka stávají vrazi.

Nejinak je tomu i v případě Edmunda. Příčinu můžeme zřejmě najít v jeho neveselém dětství. Jeho rodiče se rozvedou v roce 1957 a od té doby vychovává chlapce jen matka s tyranskými sklony. Clarnell Kemper (1921–19773) svého syna ponižuje a z jejích úst slyší hoch málokdy něco jiného než příval nadávek.

Odmítá jakýkoli fyzický kontakt s chlapcem, prý aby „z něj neudělala gaye“. Protože má navíc strach, aby neznásilnil své sestry, zamyká Edmunda do studeného a vlhkého sklepa.

Aby děda nebyl smutný

Ve čtrnácti letech se Edmund přestěhuje ke svým prarodičům. Špatné vztahy má však i s babičkou, která podle něj „neustále dědu i mě ponižovala“. Na konci srpna 1964 Edmund vypění. Vezme pušku, kterou dostal od prarodičů na lovení zvěře, a starou ženu střelí přímo do hlavy.

Když se děda vrátí z obchodu, zabije i jeho, prý aby ho ušetřil bolesti ze smrti manželky. Nakonec chlapce nenapadne nic lepšího než zavolat své matce, která mu poradí, aby se udal na policii. Příští roky stráví Kemper v psychiatrickém ústavu pro duševně nemocné zločince, je mu totiž diagnostikována paranoidní schizofrenie.

Zde mu při testech naměří mimořádně vysoké IQ 145. Od spoluvězňů se také dozví finty, jak nejlépe zavraždit a znásilnit ženy. V hlavě nebezpečně chytrého zločince se začne rodit plán…

Přátelství s policií

Z ústavu se Edmund Kemper dostane na své 21. narozeniny a k překvapení mnohých je svěřen do péče své matky! Nějakou dobu seká dobrotu, dá se na studia a touží stát se policistou. Je však odmítnut pro svou enormní výšku 206 cm, a to ho vrhne na obrácenou stranu zákona.

Spřátelí se s některými nic netušícími policisty v baru Jury Room v Santa Cruz a strážci zákona se vychytralému Kemperovi začnou svěřovat s vyšetřováním případů, ve kterých má prsty. Kemperovým terčem se stanou stopařky, které nabírá do svého auta, jež až podezřele připomíná policejní vůz.

V roce 1972 zavraždí dvě děvčata, která surově zmlátí, poté je pobodá a nožem oddělí jim hlavy od těl. Úlovky si ještě nějakou dobu nechává, než se je rozhodne pohřbít.

Pomsta mu přijde adekvátní

Obětí zavražděných podobným způsobem v oblasti přibývá a místní začínají panikařit. Slušňáka „velkého Eda“, jak se Kemperovi přezdívalo, však nikdo nepodezírá. V roce 1973 se již několikanásobný vrah rozhodne potrestat svou matku za všechna příkoří.

Brutálně ji ubije kladivem, na uřezané hlavě se sexuálně vyřádí a hlasivky vhodí do drtiče odpadu. „Vzhledem k tomu, že mi celá léta nadávala a křičela na mě, zdálo se mi to odpovídající,“ sdělí později při výslechu.

Jen o chvíli později uškrtí i matčinu kamarádku. Na rozdíl od předchozích vražd se nyní Edmund Kemper rozhodne přiznat, a to policistovi, kterého osobně zná. Zpočátku mu nikdo nevěří, postupně se však začnou hrůzné podrobnosti spojovat v jeden ucelený obraz.

Až u výslechu se Kemper dozná i k dalším šesti vraždám. S celým životem smířený doufá v trest smrti, není mu však vyhověno. V současnosti si tak odpykává doživotní trest.