Obří plakát o rozměrech 9 x 12 metrů visí 21. prosince 1949 na Národním muzeu v Praze. Na každého, kdo se ten den jenom mihne na Václavském náměstí, z něj shlížejí podezíravé oči sovětského vůdce Josifa Vissarionoviče Stalina.
Nikdo jim neunikne a vánoční atmosféru tu vlastně nic nepřipomíná…
Už v září 1949 přikazuje Ústřední výbor komunistické strany vytvořit „vládní výbor pro oslavu sedmdesátých narozenin Josifa Vissarionoviče Stalina“. Předsedá mu tehdejší ministr informací a osvěty Václav Kopecký (1897–1961).
Kovaný komunista rozesílá do každého města i vesnice směrnice, které nařizují, jak se má československý lid správně připravit na oslavy životního jubilea uctívaného generalissima Josifa Vissarionoviče Stalina (1878–1953).
Zaostřeno na děti
V prosinci 1949 se všude místo zelených stromečků nacházejí Stalinovy plakáty ve všech velikostech. Vyrábějí se tabule nazvané Obrázky ze života generalissima Stalina, které zachycují jeho život od dětství až k sedmdesátinám.
Krášlí výlohy obchodů místo vánočních ozdob. Tisk překypuje záplavou oslavných ód na sovětského vůdce. Na vybranou nemají ani časopisy pro mládež. I ty dostanou za úkol popsat dětem Stalinovy zásluhy.
A když už ne jeho zásluhy, tedy alespoň upozornit na to, že američtí imperialisté nikdy nespí.
„Však dokavad jsou v světě paliči, je třeba hlídat před nimi náš dům, aby nevzplálo to něžné jehličí, požárem od nadílky pum,“ píše Michal Sedloň (1919–1982) v básni Vánoce 1949.
Ženy besedují o vůdci
Ideální dárek blízkým? První díl Stalinových spisů, kterého rotačky vychrlí na předvánoční trh 150 000 kusů! Poetičtěji zaměření čtenáři mohou sáhnout po básni Stalin od Vítězslava Nezvala (1900–1958).
I tento titul vychází v obrovském nákladu. Československé ženy místo tradičního pečení cukroví míří na besedy o Stalinovi. „Už jsem byla na páté,“ chlubí se prý jedna své kolegyni z továrny. „Já dokonce na šesté,“ trumfne ji pyšně oslovená.
Takových besed proběhne v Československu skoro 14 000. Rozhlas pouští do éteru místo koled budovatelské písně…
Vymyšlené datum
Oslavné tirády musí potlačit tradiční Vánoce, které mají pro komunisty nebezpečné náboženské poselství. Nejraději by je prostě zrušili jediným škrtem pera, jenže dobře vědí, že to nejde. Proto zvolí mazanější taktiku.
„Svátkům je třeba dát nový obsah,“ zaznívá na stranických sekretariátech a oslavy Stalinova jubilea se stávají vítanou záminkou. Manželka tehdejšího čs.
prezidenta Marta Gottwaldová (1899–1953) se ve svém rozhlasovém vánočním projevu zmíní o snížení cen některých potravin, a dokonce o jejich mimořádném vyřazení z přídělového systému. Lidé na to po dobách válečného nedostatku slyší.
Mnozí po zkušenostech z války opravdu věří v lepší zítřky v čele se Sovětským svazem. Brzy jim je ale zkazí první politické procesy, znárodňování a všudypřítomná lež – včetně té, že se Stalin narodil 21. prosince.
Ve skutečnosti se tak stalo už 18. prosince, a to roku 1878. Sedmdesátiny tak slavil již o rok dříve. To se však československým komunistům nehodilo do krámu, a tak pravdu zamlčeli, aby propaganda splnila svůj účel.
Štědrá nadílka
Hrdinou prvních „komunistických“ Vánoc v roce 1948 se stává prezident Klement Gottwald (1896–1953). V novinách Rudé právo vychází 25. prosince 1948 jeho obrázek u vánočního stromečku. Tradiční vánoční hvězdu nahrazuje ta rudá, komunistická.
A dárečků je spousta, třeba nová ústava nebo dvouletka, hospodářský plán na obnovu státu. „Lid takto projevuje svou lásku a vděčnost za neocenitelnou práci, kterou Klement Gottwald vykonal pro republiku a lepší život všech pracujících,“ komentuje dění popisek.
Ostatně, na své si přijdou i pracující, kteří dostanou navíc půl kila cukru a 100 gramů sádla. Ti nejpilnější pak dostanou ještě vánoční balíčky s různým obsahem od kávy až po nedostatkové dámské punčochy.
