Jaké bylo postavení žen v jiných kulturách? Existovala už dříve emancipace? V určité míře se dá o emancipaci mluvit i u některých starších kultur.

Například středověké vikinské ženy měly na starosti rodinný majetek v době, kdy jejich muži odjeli na válečné výpravy.

Navíc mohly vycházet z domu bez doprovodu a přijímat ve svém sídle jiné muže. Měly i dědická práva. Ženy ve starověké Římské říši na tom byly mnohem hůř, do sňatku o nich rozhodoval otec, poté manžel. Nesměly volně nakládat s majetkem.

Ještě méně svobody si užívaly ženy ve starověkém Řecku, kde plnily spíše roli strážkyň rodinného krbu. Samy nemohly odcházet z domu a i v něm samotném se směly pohybovat jenom v určených částech.

Ženy z vyšší vrstvy řecké společnosti měly výhodu jenom v tom, že nemusely pracovat. Domácí práce zastaly otrokyně. Jinak se ale musely ve všem podvolit mužům.

Senát dělá ústupky

Ve starověké Římské říši platil tzv. Oppiův zákon, který ženám zakazoval nosit barevné šaty, zlaté ozdoby a také se vzdálit ve dvoukolovém kočáře taženém koňmi dál než míli od města.

Nařízení se Římankám samozřejmě nelíbilo, a proto se rozhodly proti němu bojovat. Roku 195 př. n. l. vstoupily do „stávky“. Vyhlásily, že nebudou rodit další děti do chvíle, než bude tento potupný zákon odvolán.

Sebevědomí Římanek rostlo i v dalších letech, z čehož však muži velkou radost neměli. Například konzul Cato starší (234–149 př. n. l.) vyčítal v římském senátu kolegům, že ženám příliš dovolují.

Římané ale nakonec emancipačním snahám žen ustoupili. Například přestalo platit, že se manželka musí ve všem podvolit vůli manžela.

Dítě běhá nahé

Mladá matka Mut ve starověkém Egyptě si svoji malou dceru uváže do lněného pásu. Má tak dítko stále při sobě. Sotva holčička začne chodit, Mut ji klidně pustí hrát si s dětmi ze sousedství.

Nikomu nevadí, že běhá nahá po dvoře, a jediné, co ji chrání, je amulet na krku. Dostatečně se vydovádí i se zvířecími mazlíčky, pro zábavu doma chovají malou opičku. Když dcera dostane první menstruaci, už musí chodit v šatech.

Naučí se nejenom šít, tkát nebo zpívat, ale i číst a psát. Vzdělání je v říši na Nilu od dob Staré říše (asi 2700‒2180 př. n.

l.) dostupné chlapcům i děvčatům.  Ve starověkém Egyptě mohou mít ženy práci mimo domov a mohou vykonávat celou řadu povolání, a dokonce být i nadřízenými mužů. Dále dědí majetek a pokud vnímají, že jsou v nějakém sporu poškozeny, klidně se obrátí na soud. Jejich postavení je tedy velmi svobodné.