Na přelomu 19. a 20. století se svět, a s ním i české země, ocitl na prahu revoluční éry – éry elektrifikace. Klíčovou otázkou bylo, jaký typ elektrického proudu bude pro tuto transformaci nejvhodnější.
Ve Spojených státech se o tom vedla legendární „válka proudů“ mezi Thomasem Alvou Edisonem, zastáncem stejnosměrného proudu, a Nikolou Teslou, vizionářem střídavého proudu.
Tento vědecký i obchodní spor se nevyhnul ani českému prostředí, kde se do něj zapojily dvě významné postavy české techniky a průmyslu: František Křižík a Emil Kolben.
Křižík pevně stál za Edisonovým modelem, zatímco Kolben, inspirován Teslou, viděl budoucnost ve střídavém proudu.
Jejich střet byl nejen soubojem dvou koncepcí, ale také střetem dvou životních osudů, které se protnuly v boji o to, kdo osvětlí a rozpohybuje českou zemi. Kdo z těchto géniů zvítězil v tomto historickém souboji a jak to ovlivnilo jejich životy?
Vývoj dal nakonec za pravdu Teslovi. Spor podle toho dopadl i v Čechách a k rozhodující konfrontaci došlo při vyhlášení soutěže na výstavbu ústřední pražské elektrárny v Holešovicích, kdy tuto výhodnou zakázku získala Kolbenova firma.
Křižíkova sláva poté začala upadat, konec života pak prožil v ústraní, zatímco Kolben vybudoval podnikatelské impérium. Ani Kolbenův konec života však nebyl šťastný.
Pojďme si životy těchto neobyčejných vynálezců a jejich osudový střet představit, a pochopit, jak jejich vize a rozhodnutí formovaly moderní českou společnost.

Z chudých poměrů na vrchol techniky
Slavný vynálezce a průmyslník František Křižík (1847–1941) se narodil 8. července 1847 v pošumavském městečku Plánici. Byl jediným synem v rodině venkovského ševce Václava Křižíka a posluhovačky Marie.
Již od mládí projevoval neobyčejné nadání a touhu po vzdělání, což bylo v jeho skromných poměrech mimořádné. V patnácti letech odešel do Prahy na českou reálku.
Kvůli nedostatku peněz však nemohl složit maturitu, přesto byl poté díky svému nadání přijat na pražskou techniku (ČVUT), kde prokázal svůj inženýrský talent. Během studií se živil nejrůznějšími pracemi, aby si zajistil obživu a mohl pokračovat ve vzdělávání.
Když získal práci v továrně Markus Kaufmann, zkonstruoval tu svůj první významný vynález – blokové signalizační zařízení, které výrazně omezilo nebezpečí vlakových srážek.
Za svůj první vynález obdržel 1000 zlatých, což v té době představovalo značnou sumu a otevřelo mu dveře k dalšímu rozvoji.
Český Edison a jeho obloukovky
Díky penězům za první vynálezy mohl Křižík v roce 1878 vycestovat do Paříže na světovou výstavu. Tady poprvé uviděl elektrickou obloukovou lampu ruského vynálezce Pavla Jabločkova (1847–1894). Vynález Křižíka fascinoval a určil jeho další osud.
Křižík okamžitě rozpoznal potenciál elektrického osvětlení a s typickou českou pílí se pustil do zdokonalování Jabločkovy lampy. Už roku 1880 si nechal patentovat zdokonalenou obloukovou lampu, která byla spolehlivější a efektivnější.
V roce 1887 dostal první zakázky na městské pouliční osvětlení a brzy obloukovky rozzářily ulice v Jindřichově Hradci a Písku, čímž se Křižík stal průkopníkem elektrifikace v Čechách.
V roce 1889 postavil pro Žižkov svou první městskou elektrárnu v českých zemích, což byl monumentální krok směrem k modernímu osvětlení.
O dva roky později uvedl na pražském výstavišti slavnou světelnou fontánu, která se stala symbolem technologického pokroku a Křižíkovy geniality.
V roce 1896 pak Křižík zprovoznil tramvajovou trať Florenc–Karlín–Libeň–Vysočany, což bylo další průkopnické dílo, které předznamenalo budoucí rozvoj městské dopravy.
V té době se však vracel ze zahraničních cest člověk, který se měl stát Křižíkovým hlavním konkurentem – Emil Kolben (1862–1943), a s ním i nová vize elektrifikace.

Emil Kolben: Vize střídavého proudu
Podnikatel a vizionář Emil Kolben se narodil 15 let po Křižíkovi, 1. listopadu 1862 ve Strančicích u Prahy. Většinu života však prožil v Hradešínské ulici v Praze 10. Pocházel z devíti dětí, jeho otec byl chudý domkář židovského původu.
Přesto se Kolbenovi podařilo díky své píli a nadání dostat na studia do Prahy. Na pražské německé technice vystudoval elektrotechniku a strojírenství s vynikajícími výsledky.
Roku 1888, tedy v době, kdy byly Křižíkovou zásluhou postupně osvětlovány ulice českých měst, odcestoval Emil Kolben se svou ženou na pět let do USA. Tato cesta se ukázala být klíčovou pro jeho budoucí kariéru.
Tady začal pracovat ve firmě Edison Machine Company, která patřila Thomasu Edisonovi.
Brzy se Kolben stal Edisonovým spolupracovníkem ve vývojových laboratořích této firmy a stal se také hlavním inženýrem technického oddělení, což svědčilo o jeho mimořádných schopnostech a rychlém profesním růstu.
Inspirace Teslou a vzestup Kolbenova impéria
Emil Kolben začal po zkušenostech s Edisonem spolupracovat s druhým významným vynálezcem na poli elektrických strojů, který působil v USA – Nikolou Teslou. Právě ten Kolbena zásadně inspiroval a ukázal mu cestu k budoucnosti.
Kolben se s Teslou setkal při zkouškách Teslových třífázových motorů, které pracovaly na střídavý proud. Ty Kolbena nesmírně nadchly a přesvědčily ho o převaze střídavého proudu nad stejnosměrným.
Po návratu do Evropy se stal Kolben ve Švýcarsku hlavním inženýrem ve firmě Maschinenfabrik Oerlikon, která vyvíjela generátory a motory na střídavý proud, a získal cenné zkušenosti s průmyslovou výrobou. Po návratu domů pak Kolben rozjel své vlastní podnikání.
Založil firmu Kolben a spol., která vyráběla elektromotory a generátory. Kromě toho, že byl majitelem společnosti, byl také jejím konstruktérem a vynálezcem.
Uplatňoval přitom své zkušenosti z USA, zejména Teslův vynález třífázového střídavého proudu, který byl mnohem efektivnější pro přenos elektřiny na dlouhé vzdálenosti.
Jeho firma díky poptávce po elektřině a nadání svého majitele neustále stoupala vzhůru a stala se klíčovým hráčem na rozvíjejícím se trhu s elektrickými zařízeními.
Osudný rok 1898 a rozuzlení souboje
Nutně musel přijít střet dvou zásadních koncepcí, které zastávali Křižík a Kolben, stejně jako došlo v USA ke střetu mezi Edisonem a Teslou.
Křižík – podobně jako Edison – stále věřil ve stejnosměrný proud, který se mu osvědčil v obloukovkách a tramvajích, zatímco Kolben – stejně jako Tesla – pochopil, že budoucnost je v proudu střídavém, který umožňoval efektivní přenos a transformaci.
Oba přitom byli o svém názoru neochvějně přesvědčeni a oba byli přesvědčeni, že další vývoj na poli elektrifikace země jim dá za pravdu. Jenže oba vyhrát nemohli.
Spor v Čechách dopadl stejně jako ten na světové úrovni mezi Edisonem a Teslou – ukázalo se, že stejnosměrný proud může možná pohánět obloukovky, ale nejde transformovat, ani ho nelze využít pro těžké strojírenství nebo pro přenos elektřiny na velké vzdálenosti bez obrovských ztrát.
K rozhodujícímu střetu mezi Křižíkovým a Kolbenovým pojetím došlo při vyhlášení soutěže na výstavbu ústřední pražské elektrárny v Holešovicích v roce 1898. Tuto nesmírně výnosnou a reprezentativní zakázku získal Kolben, což bylo jasné potvrzení dominance střídavého proudu.
Budoucnost elektrifikace byla ve střídavém proudu, a Křižíkova vize se ukázala být zastaralá. Křižík na svou obchodní prohru těžce doplatil, zejména ztrátou bankovních úvěrů, které potřeboval pro své ambiciózní projekty.
Přesto ještě pokračoval v náročných projektech, například v roce 1903 vybudoval první elektrifikovanou meziměstskou trať v Rakousku-Uhersku, a to z Tábora do Bechyně, což svědčilo o jeho nezlomnosti.
Naproti tomu Kolbenovi se podnikatelsky mimořádně dařilo a jeho firma rychle rostla.
Kolbenovo impérium a smutný konec géniů
Křižíka finanční problémy již neopustily a po první světové válce se stáhl do ústraní, kde prožil zbytek života v tichosti a skromnosti. Zato pro Kolbena byly časy První republiky zlatým obdobím.
Stal se jedním z nejvýznamnějších podnikatelů střední Evropy, zejména poté, co v roce 1927 došlo k jedné z klíčových fúzí v české historii: vznikla světoznámá ČKD (Českomoravská-Kolben-Daněk), přičemž Kolben se stal jejím generálním ředitelem.
Pod Kolbenovým vedením závod vyráběl elektrické stroje, domácí spotřebiče, lokomotivy, výtahy, jeřáby, auta Praga či letecké motory. Firemním heslo znělo: „Vyrábíme vše, od špendlíku až po lokomotivu“, což dokonale vystihovalo rozsah a ambice podniku.
Za svou činnost pak Kolben získal řadu ocenění (např. řády od císaře Františka Josefa I.) a jeho firma výrazně podporovala celou meziválečnou československou ekonomiku, která tehdy patřila k jedněm z nejlepších na světě.
Kolbenova firma vybudovala kromě jiného i lanovku na Petřín, což je další důkaz jeho vizionářství a přínosu pro českou infrastrukturu.
František Křižík zemřel 22. ledna 1941 ve věku nedožitých 94 let ve Stádlci u Tábora, poté byl převezen do Prahy a s poctami pohřben na Vyšehradském hřbitově. Jeho obchodní protivník Emil Kolben ho přežil jen o dva roky.
Navzdory jeho úspěšnému životu a obřímu majetku byl jeho konec tragický – kvůli svému židovskému původu musel za války i se svou rodinou nastoupit do transportu a zemřel 3. července 1943 v terezínském ghettu.
Nacistické peklo nepřežilo také 26 dalších členů jeho rodiny, což je smutným připomenutím krutosti té doby. Stejně jako jeho někdejší souputník v boji za elektřinu našel i Emil Kolben místo svého posledního odpočinku v Praze na Vinohradském hřbitově.
Po druhé světové válce převzali komunisté Kolbenovy továrny a firmu ČKD. Zakladatel úspěšné značky pro ně ale byl kapitalistickým vykořisťovatelem, a tak jeho zásluhy na dlouhých čtyřicet let upadly téměř v zapomnění.
Až po roce 1989 historie slavné jméno znovuobjevila. Dnes se po obou slavných vynálezcích – Křižíkovi i Kolbenovi – jmenují ulice a stanice metra v Praze (Kolbenova a Křižíkova) a mnoho dalších míst, což je důkazem trvalého uznání jejich přínosu.
V rodném městě Františka Křižíka najdeme muzeum, které se věnuje jeho odkazu, na budově PRE v Praze je umístěna Křižíkova busta. Po Kolbenovi je pojmenována nová rezidenční čtvrť v Praze ve Vysočanech, která vyrostla na místě, kde kdysi stály výrobní haly ČKD.
Příběh Křižíka a Kolbena je fascinujícím svědectvím o době plné technických inovací a obchodních soubojů. Ačkoliv se jejich cesty v profesionalitě rozdělily, oba přispěli k elektrifikaci a modernizaci českých zemí.
Jejich životy jsou inspirací, která ukazuje, že vize a houževnatost mohou změnit svět, i když se ne vždy všechno vyvíjí podle původních představ.