Naši vládci nepatřili k žádným sucharům a svoji moc si dokázali užívat, jak se patří – a to včetně dobrého jídla, pití a všech možných radovánek.

Pojďte se s námi vypravit do minulosti a zjistit, jak vypadaly hostiny i všední dny českých přemyslovských panovníků – Václava I., Přemysla Otakara II. a Václava II.

Představte si, že jste ve středověké Praze, plné barevných praporů, vůně pečeně a slavnostní hudby. Král Václav I. (1205–1253) se roku 1228 stává panovníkem a při korunovaci ho osobně pomazává arcibiskup z Mohuče. Spolu s korunou dostává i rytířský meč.

O pár desítek let později, v roce 1261, nastupuje na trůn jeho syn Přemysl Otakar II. (1233–1278) a i když je zima, nechá postavit hodovní stany a dva dny se hoduje.

Ale největší parádu předvede Václav II. (1271‒1305), syn Přemysla Otakara II,, v roce 1297. V oblasti mezi Petřínem a dnešním Smíchovem vyroste nádherný palác, stoly se prohýbají jídlem, stan zdobí zlato i drahokamy.

A teď pozor, v Havelském městě (okolí kostela sv. Havla na Starém Městě pražském) místo vody teče z potrubí víno! Všichni se radují a slaví. Král nakonec položí základní kámen nového kostela na Zbraslavi a pasuje nové rytíře.

Hostina: Králi skládá hold básník

Král Václav I. miluje hudbu, tanec a slavnosti. Už kolem roku 1235 se na jeho dvoře objeví první básník Reimar von Zwettl, který skládá písně o lásce a rytířské cti. Začínají se pořádat turnaje, muži se učí dvornému chování a skládají hold dámám na tribunách.

Největší sláva ale přichází v roce 1249, kdy se král vrací do Prahy poté, co porazí vzpurnou šlechtu. Ta chtěla dosadit na trůn jeho syna Přemysla Otakara II. Václava vítá velká hostina v klášteře Na Františku.

Páni mu slouží slavnostně oblečení a všechno se nese ve velkém stylu. Bubny duní, trubky znějí, hrají citery a lyry, šašci dovádějí a všude vládne radost. Pražané jásají, jejich král je zpět.

Na středověkém přemyslovském dvoře se ale slaví i církevní svátky, hlavně Velikonoce, Letnice (Svatodušní svátky, slaví se 50 dnů po Velikonocích – pozn. red.) a Vánoce. Při oslavách je vždy důležitá mše a po ní jako tečka následuje pořádná hostina plná dobrot.

Všední dny: Ital učí psát úředníky

Když Přemysl Otakar II. někam jede, nejede sám. Provází ho minnesengři, tedy básníci a zpěváci. Skládají o králi písně, ve kterých ho chválí za statečnost, bohatství i štědrost.

Jeden z nich, Fridrich ze Sonnenburku, tvrdí, že by král klidně rozdal i zlatý trůn. Jiný, jménem Sigeher, zpívá o jeho hrdinství. Básníci jsou s králem i na válečných výpravách. Jejich písně baví, ale taky ukazují, jak je král úžasný.

Za vlády Přemysla Otakara II. ale nejde jenom o radovánky a zpěv a hrad není jenom místem, kde se spí a hoduje. Je to i důležitý úřad! Králův pokoj se mění v kancelář, kde se při návštěvách střídají diplomaté a rozhoduje se o osudu země.

Aby vše fungovalo, museli se úředníci naučit psát důležité listiny. Ital Enrico z Isernie přijel do Prahy a na Vyšehradě pro ně založil školu. A když si potřebují od psaní odpočinout? Zahrají si šachy nebo vyrazí na lov. Štvanice na zvěř patří k Přemyslově oblíbené zábavě.