Ačkoliv se může zdát, že k ochránění vlastního majetku stačí kvalitní zabezpečení domu v podobě bezpečnostních oken, dveří a zámků, není to pravda. Pokud má zloděj dostatek času, tyto překážky překoná.

Obzvlášť v čase letních dovolených, kdy můžeme být delší dobu mimo domov. Jak se vyhnout nepříjemnému překvapení po návratu?

Základem je pojištění domácnosti, které pokryje případně utrpěné ztráty na majetku. Pokud ovšem doma přechováváte cennosti, může pojišťovna vyžadovat jejich další jištění, nejčastěji v podobně uložení těchto vzácných předmětů do trezoru či bankovní úschovny.

Když se rozhodnete pořídit si trezor, volte takový, který se dá ukotvit do zdi či podlahy. Sebelépe zabezpečený přenosný trezor si zkrátka zloděj odnese a jeho otevřením se pak bude zabývat jinde, kde na to bude mít více času a klidu.

Trezor ve zdi, nebo v podlaze

Trezor by měl být v ideálním případě obezděn alespoň deseti centimetry betonu a chráněn proti vytržení takzvanými límci. Někdy je však problém pro něj takové vhodné místo najít.

Nabízí se proto možnost jej ukotvit pomocí čtyř ocelových kotev do zdi nebo podlahy. Další variantou je jeho zabetonování do podlahy. Právě bezpečnostní schránky zabudované do země patří k těm, které se zlodějům nejobtížněji hledají.

Důmyslné domácí skrýše

Další možností ochrany majetku je jeho uložení v bezpečnostní schránce v bance, tam se ovšem nesmějí uchovávat zbraně, výbušné předměty či lehce hořlavé látky. Tyto služby fungují jen ve všední dny v otevírací době bank.

Řada lidí však raději spoléhá na rafinované domácí úkryty. Existují dokonce firmy, které se přímo zabývají výrobou takovýchto vychytaných skrýší a jejich důmyslnost nezná mezí.

Klasikou jsou dvojité šuplíky, duté nohy stolu, otočná knihovna či dvojitá zadní stěna skříně. Když se z nich však cennosti ztratí, pojišťovna k takovému způsobu ukrytí při pojistném plnění nepřihlíží.

Kam si schovával cennosti Tutanchamon?

Snaha o ukrytí cenností provází lidstvo už od pradávna. Nejefektivnější se zpočátku jevilo jejich ukrytí. K tomu sloužily truhly vydlabané ve dřevě. Ty využívali už egyptští faraoni. V hrobce faraona Tutanchamona (vládl v letech 1333–1323 př. n.

l.) byla například nalezena dřevěná zdobená truhlice, vybavená zamykacím systémem. V Řecku a Římě byly dřevěné zámky vyměněny za bronzové či železné. Truhly byly obity plechem.

Stráž, krokodýl a rafinované zamykání

I ve středověku se k uchovávání cenností využívaly truhly. V Číně poklady spočívající v hedvábí, drahých kovech či soli hlídala fyzická stráž, v Indii „strážní andělé“, což byli věčně hladoví krokodýli.

V průběhu let se zdokonaloval nejen vzhled těchto truhel, ale i jejich zabezpečovací schopnosti včetně nejdůmyslnějších způsobů jejich otevírání.

V roce 1420 například italský lékař Johannes de Fontana přišel s prvním kombinačním zámkem, který nepotřeboval klíč. Dodnes se používá na kufrech či zámcích na kolo. Následně vznikaly i trezorové zámky.

Ohnivzdorný popel

V průběhu baroka nahradily truhly trezorové skříně. Nejstarším výrobcem skutečných trezorů se stal v roce 1795 John Tann z Londýna. S růstem významu papírových bankovek se důležitým požadavkem na trezor stala jeho ohnivzdornost.

S prvním takovým sejfem přišla firma Milner Safe Company, která dodala pět těchto zařízení i na Titanic, na kterém cestovalo na 58 milionářů, kteří si do nich chtěli uschovat diamanty v hodnotě 250 milionů dolarů.

I další výrobci se pokoušeli odhalit, jaký materiál nejlépe uchrání cennosti před ohněm. Vítězem se v té době stal obyčejný popel.

Mezi válkami vládnou kasaři

První světová válka znamenala pro výrobce trezorů pohromu, protože nebyl dostatek materiálu ani zkušených montérů a zámečníků. Ke zlepšení došlo až v roce 1925, kdy vznikl první bankovní trezor.

Zvýšila se důležitost ochrany před zloději, která převážila nad ochranou před zničením uložených cenností vodou či ohněm. Do hry vstoupily nové materiály jako beton a ocel.

Zejména po druhé světové válce nastal boom dobývání trezorů, který trval přibližně do 60. let, napomáhaly tomu znalosti výbušnin z válečných bojů. To vyvinulo tlak na ještě lepší zabezpečení trezorů.

Trezorové místnosti a skříně

Dnes existují v bankách, spořitelnách a pojišťovnách celé trezorové místnosti, často v podzemí budovy, které jsou zabezpečeny celou řadou stavebních, mechanických i elektronických prvků, jež brání vniknutí nepovolaných osob.

Ve velkých podnicích se pro uchovávání listin, dokumentů, smluv, akcií či směnek využívají velké trezorové skříně s délkou vnitřní strany až jeden metr.

K domácímu využití slouží menší bezpečnostní schránky, které mohou mít různou velikost od formátu velké knihy až po rozměrnější kovové schránky, zabudované ve zdi. Liší se stupeň jejich technického zabezpečení, a tím i pořizovací cena.

Jak vybrat správný trezor?

Při výběru toho pravého domácího trezoru je třeba dát pozor na jeho původ a bezpečnost, některé levnější výrobky nemusejí splňovat potřebnou certifikaci. V případě vloupání pak pojišťovna odmítne uhradit pojistnou událost.

Dále je třeba vybírat trezor s ohledem na typ jeho konstrukce, kde rozlišujeme nábytkový trezor, určený k ukotvení ke stěně nebo podlaze, dále stěnový trezor určený k zabudování do zdi, případně prostou bezpečnostní schránku, která ale může být zlodějem snadno odnesena.

Zbraně, dokumenty i jedy

Volbu vhodné bezpečností schránky ovlivňuje i to, co budete v trezoru uchovávat, zda peněžní hotovost, ceniny, léky a jedy, zbraně a střelivo, dokumenty či paměťová média.

Zvolit si můžete rovněž mezi různými druhy zámků, například elektronickým či mechanickým kombinačním zámkem, klíčovým zámkem s motýlkovým klíčem nebo klasickým klíčovým zámkem.

Certifikované trezory se řadí do bezpečnostních tříd, podle charakteru obsahu, který je v nich možné uchovávat, i jejich odolnosti vůči vloupání.