Většinou se drží stejného scénáře – svou oběť vyláká na klidné místo, zezadu se k ní přiblíží a uštědří jí ránu do hlavy. Zvuk praskající lebky a lidské sténání jeho uchu lahodí víc než jakákoli hudba.

Jednoho z nejhorších zabijáků v dějinách Ruska z něj udělá na první pohled nevinný úraz z dětství…

Narodí se v ruském Mytišči jako Alexandr Jurjevič Pičuškin (*1974). Na své okolí působí jako milý a společenský chlapec. Známý je také svou láskou ke zvířatům – smrt jeho kočky ho zasáhne tak, že několik týdnů nepromluví.

Zásadní životní okamžik nastává jednoho odpoledne, které si malý Saša užívá na houpačce. Stačí chvilka nepozornosti a chlapec se řítí k zemi, vracející se sedadlo houpačky ho tvrdě udeří do čela.

Ve škole malého Sašu spolužáci fyzicky šikanují a nazývají retardem.

Ve škole mu nestačí

Matka Natalija si nemůže dovolit lékaře, a tak jí nezbývá než předpokládat, že nejde o nic vážného. To ale nemá tušení, že úder do čelního laloku může mít nedozírné následky. Změny v Sašově chování jsou brzy viditelné, z klidného chlapce je najednou nepřátelský agresor.

Postupem času se stane tak nezvladatelným, že ho matka musí nechat přeložit do školy pro děti s poruchami učení. Jak ale roste, jeho dědeček začne mít pocit, že výuka není pro jeho vysokou inteligenci dostatečnou výzvou.

Nový koníček

Ujme se proto chlapcovy výchovy a pomůže mu najít nové zájmy. Největší zálibu najde dospívající Saša ve hře šachy – veškerý čas nad ní tráví v moskevském Bitcevském parku. Těžká rána přichází se zprávou o dědečkově smrti, po níž se začne uzavírat do sebe a útěchu hledá v alkoholu.

Kromě šachů si najde ještě jeden koníček – neustále u sebe nosí videokameru a natáčí se při vyhrožování ostatním dětem. Pořízené záznamy pak opakovaně sleduje, aby si dokázal svou moc. To ho ale s překročením prahu dospělosti přestane uspokojovat.

Nedosažený cíl

„Chtěl bych někoho zabít,“ svěří se svému spolužákovi Michajlovi Odichukovi, který se má stát jeho komplicem. Chlapec souhlasí, nebere to však příliš vážně. Velká chyba – Michajl se roku 1992 stane jeho první obětí.

Následujících 14 let se Pičuškin nechává unášet na vlnách brutálních vražd, jejichž počet se vyšplhá na 48, sám ale trvá na tom, že jich je více než 60. Jeho cílem bylo dosáhnout čísla 64 – tolik políček má šachovnice, vyslouží si proto přezdívku „Šachovnicový vrah“. K jeho dopadení konečně dochází v říjnu roku 2007 a putuje do přísně střežené věznice Polar Owl na Sibiř, kde má strávit zbytek života.