Dává jí úkol, který splnit nemůže. Donutit rodiče, aby jí hned povolili se vdávat. Taková opovážlivost! To si nemůže dovolit. Je jasné, že tohle znamená jediné: definitivní konec.
Bernardine Eugénie Désirée Clary (1777–1860) z francouzského Marseille se v roce 1793 náhodně seznámí s Josephem Bonapartem.
Setkává se i s jeho rodinou, zamiluje se do Josefova bratra Napoleona (1769–1821) a zasnoubí se s ním. „Polib za mne Eugénii,“ píše 9. listopadu 1795 Napoleon svému bratru Josefovi (1768–1844) do jihofrancouzské Marseille.
Pro Napoleonovu snoubenku Desirée vzkaz znamená tečku za jejich vztahem. Pragmatická úvaha Bonaparta totiž nutí hledat jinou nevěstu.
Désirée opouští a nabízí sňatek vdově madame Panorii Comnène, které bývala jeho bytnou v dobách, kdy studoval na vojenské akademii. „Napoleone drahý, tušíte vy vůbec, kolik je mi let? Mohla bych být vaší matkou,“ odmítne ho žena.
Nakonec zvítězí vdova Josephina Beauharnaisová. Je milá, nenucená, umí konverzovat. Napoleon se v její přítomnosti cítí jako venkovský balík.
Konečně volný
Josefinou je doslova očarovaný. A ona to s ním umí. V pravou chvíli dokáže pochválit jeho vojenské schopnosti. Zmatený důstojník jí podlehne. „Byla to dokonalá žena.
Měla v sobě něco, co muže přitahovalo,“ přizná mnohem později ve vyhnanství na ostrově Svatá Helena, v čem spočívalo její kouzlo.
„Josefina se pravděpodobně Napoleonovi vzdala již jednoho lednového večera krátce po jejich setkání, aniž by jej to stálo příliš mnoho úsilí,“ domnívá se francouzský spisovatel André Castelot (1911–2004).
Už v lednu 1796 má zamilovaný muž jasno. Josefinu si vezme za ženu. Své snoubence Désirée dává definitivně košem a vyřeší to mazaně. Chce po ní, aby si sama vymohla souhlas rodičů k okamžitému sňatku. Dobře ví, že to nemůže splnit.
První krok musí vždy učinit muž, společenské konvence nedovolí ženě, aby věci vzala do vlastních rukou. Teď už je konečně volný pro Josefinu…
Utíká domů
Když Napoleon odmítá Désirée Clary, dívka zlomená žalem se nejdříve nechce vůbec vdát. Désirée je zklamaná, ale nakonec „udělá terno“.
17. srpna 1798 si bere za manžela francouzského generála Jean-Baptista Bernadotta (1763–1844). Bernadotte (1763–1844) se 19. května 1804 stává jedním ze 14 Bonapartových maršálů.
Účastní se bitev u Slavkova nebo Wagramu. Toho později adoptuje bezdětný švédský král Karel XIII. (1748–1818). Bernadotte se po jeho smrti stává švédským panovníkem a Désirée usedá po jeho boku na trůn. Patří švédská a norská koruna.
Ve Skandinávii však šťastná není, a jak může, utíká zpět do Francie. Tvrdí se o ní dokonce, že byla milenkou kardinála Richelieua.
