Neexistuje snad známější a tragičtější homosexuální vztah umělecké branže. Legendárního spisovatele Oscara Fingal O’Flahertie Wills Wilda (1854–1900) jeho láska nejdříve učiní neskonale šťastným, pak jej uvrhne do vězení a nakonec definitivně zlomí.
Wilde pochází z přední irské rodiny. Jeho otec je vyhlášený chirurg dublinského ORL oddělení, jeho matka je pod svým pseudonymem vyhlášená nacionální spisovatelka.
Svobodomyslný mladík je úspěšných absolventem Oxfordu a svými prvními verši záměrně provokuje prudérní smetánku viktoriánské Anglie. Žije naplno. „Žití, to je největší umění na světě, neboť většina lidí pouze existuje,“ konstatuje literární i životní umělec.
V nažehleném obleku
Jeho dekadence je jen dotvářena stylem, který se v 19. století v Anglii rozmáhá a který proslaví právě Oscar Wilde – dandy. Velice dbá o svůj zevnějšek, kterým se snaží přiblížit aristokracii.
Elegán v dobře padnoucím obleku, s cylindrem na hlavě a s dobrým vystupováním dráždí tehdejší těžkopádnou společnost. „Zamilovat se do sebe – to je románek na celý život,“ říkává básník s oblibou.
Jeho nezávazný život nemá usměrnit, ale spíš finančně podpořit manželství, které v necelých 30 letech uzavírá s Constance Lloydovou (1859–1898).
A pro Oscara je to velmi výhodný obchod, díky věnu Constance je natolik zabezpečený, že se může naplno věnovat psaní divadelních her, próz, básní a esejí.
Báječný manžel, náruživý milenec
Manželství je ověnčeno narozením syna Cyrila (1885–1915) a o další rok později druhého chlapce, Vyvyana (1886–1967). A Oscar Wilde je milujícím, pozorný otcem a štěstí rodiny kvete.
Ambiciózní Constance dokonce vydává svou prvotinu, knihu babiččiných pohádek pro děti s názvem Byl jednou jeden. Směřuje tak k následování manželovy slavné spisovatelské dráhy.
On káže proti uniformitě, ona je velmi ambiciózní žena hlásající rovnoprávnost žen – kouří cigarety, navštěvuje kavárny bez svého manželka a nosí kalhoty. Není se co divit, když její muž hlásá:
„Příliš mnoho líčidel a příliš málo oblečení je u ženy vždy příznak zoufalství.“ Constance je dokonce vážným kandidátem na editora nového magazínu pro ženy Woman’s World, nakonec se jím ale stává její manžel.
Jednoznačně ideální parťačka bohémského umělce, která má hodně co mluvit do politických, módních a společenských témat, které Wilde zpracovává. Má to ovšem jeden háček. Oscar Wilde totiž navazuje homosexuální intimní vztah.
Spalující mimomanželský vztah
V 90. letech na konci 19. století poznává anglického básníka a překladatele, Alfreda „Bosie“ Douglase (1870–1945). Představuje mu jej jako svého bratrance jeden z Wildových následovatelů, Lionel Pigot Johnson (1867–1902).
Ten Oscara velmi obdivuje a na oslavu Wildova románu Obraz Doriana Graye dokonce sepisuje řadu latinských básní. A románem je nadšen i Alfred, který podle svých slov čte knihu hned devětkrát za sebou a touží Wilda osobně poznat.
Shodou okolností je nejmladší Douglas takovým blonďatým andílkem jako Wildův Dorian, jež splétá jejich cesty.
Ostatně román je jakousi nekorunovanou demonstrací za práva homosexuálů a Wilde se jeho publikováním stává ikonou boje za rovnoprávnost sexuálních menšin. Ale zpátky k osudovému setkání s Douglasem.
I on na Wilda dělá silný dojen a jejich první setkání končí Oscarovým předáním luxusní kopie románu mladému ambicióznímu poetovi.
Léčba rtutí
Manželství slavného autora se kvůli oboustrannému silnému vzplanutí dostává na druhou kolej. Oba milenci jsou spolu častěji po místních hotelech než doma. Alfred je nedospělý chlapec, který Wilda vášnivě miluje, ale stejně tak má rád hazardní hry.
Je drzý, extravagantní, má velkou spotřebu peněz a k tomu využívá jak Oscara, tak potažmo jeho manželku Constance. Ta kromě samoty přichází zkrátka i v intimní sféře, za což může jednak Wildův divoký a časově náročný umělecký život a jednak syfilida.
Údajně nakažený od prostitutky užívá spisovatel preparáty ze rtuti, které zpočátku nesou své ovoce. Později se ale infekce vrací a Wilde ukončuje milostné styky se svou manželkou nadobro. Hodlá se věnovat jen lásce s muži.
S tím ovšem postupně mizí i příležitosti k rodinnému životu. Oscar Wilde je sice milující manžel i otec, ale zároveň je velmi lehkomyslný a sobecký. Nikdo a nic není víc než jeho osobní potřeby.
Jako na houpačce
Vztah obou mužů je bouřlivý, neustále se rozcházejí a usmiřují. Douglas toho času edituje oxfordský magazín Duch lampy a má za úkol z francouzštiny přeložit Wildovu hru Salome.
Kromě toho, že je na poli tohoto jazyka neobratný, pokouší se tu skrytě podporovat otevřený přístup k homosexualitě. Kritika na sebe nenechává dlouho čekat a impulzivního Bosieho nenapadá nic jiného než svést vinu na autora originálu – Oscara Wilda. To je důvodem jedné z jejich největších rozmíšek.
Pro lásku k Bosiemu nevidí, neslyší
Jindy je záminka jiná, pečující Wilde se stará o onemocněvšího partnera, ale když sám uléhá na lůžko s teplotami, necítí stejnou podporu z jeho strany.
Nelze se mu divit, Alfred se v době jeho nemoci stěhuje do jiného hotelu a v den Oscarových kulatých 40. narozenin mu posílá zprávu o tom, že potřebuje peníze.
Ostatně tok financí je ve Wildově nejúspěšnějším autorském období pro Douglase prakticky bezhraniční. Vedle peněz ale vysychá i Wildovo postavení, pracovní inspirace a osobní spokojenost. Sám spisovatel později toto období komentuje slovy:
„I já jsem měl své iluze. Představoval jsem si, že život bude skvělá komedie a Ty že v ní budeš hrát jednu z jejích rozkošných postav…“
Ten, který zničil Oscara Wilda
Nejde jen o aférku, ale o dlouhodobý vztah, který vychází najevo o několik let později, v roce 1894. Světlo světa totiž spatří novela Zelený karafiát od Roberta Hichense (1864–1950).
Ta je otevřeně inspirovaná vztahem Douglase a Wilda, jež nosí v klopě svého kabátu právě zelený karafiát. Podle všeho jsou překvapení a pohoršení všichni – až na Constance. Ta už zná Alfreda několik let a jeho vztahy se svým manželem přehlíží.
Ten, komu to rozhodně není jedno a kdo hodlá jednat, je Douglasův otec. John Sholto Douglas (1844–1900), devátý markýz z Queensberry a zdatný politik, neváhá zaslat text Pro Oscara Wildea vystupujícího jako sodomita do Wildova klubu.
Ten jej žaluje za pomluvu a markýz je kvůli tomu dokonce zatčen. Traduje se, že když Douglas starší přichází na pletky mezi svým synem a Wildem, vyhrožuje synovi pozastavením finančních toků, dotování jeho nákladného života. Bossie mu údajně odpovídá:
„Jak legrační mužík jste…“ Jenže Douglas starší, zvyklý si zjednávat mezi lidmi pořádek bičíkem na koně, nehodlá výsměchu podlehnout.
Začátek konce
Jeho právníci líčí u soudu Oscara Wilda jako neřestníka, který do homosexuální spodiny zatáhl i o 16 let nevinného mladšího chlapce – Alfreda. Dokazovat to mají milostné dopisy dvojice.
Navíc obžaloba v záloze má několik svědků, mužských prostitutů, kteří jsou ochotní vypovědět o svém sexuálním poměru s Wildem. Ten tehdejší společnosti zkrátka za mák nevoní a je si toho vědom. „Každý úspěch, jehož dosáhneme, nám udělá nepřítele.
Chceme-li být oblíbeni, musíme být průměrní,“ usuzuje Wilde. Slavný autor musí nejen ze svého obvinění ustoupit, ale stává se plátcem celého úředního šimlu, který žalobou rozpoutal.
A nakonec se po čase ukazuje, že Oscar Wild není jediným hvězdným zářezem na pažbě Douglasovy rodiny.
Homosexuální rodina
Vztek Johna Sholto Douglase zřejmě pramení z toho, že homosexuální orientaci nemá jen Alfred, ale i jeho starší syn Francis Archibald Douglas (1867–1894).
Po jeho podezřelé smrti při lovecké nehodě totiž vyplouvá na povrch, že udržuje vztah s lordem Roseberym, tedy britským předsedou vlády Archibaldem Philipem Primrosem (1847–1929).
Údajně i proto je John Sholto Douglas nucený přenést pozornost na Oscara Wilda. Žaluje jej o ušlé výdaje a za krátkou dobu je Oscar Wilde v absolutní insolvenci. Navíc nad ním visí nové soudní líčení, které opět vystaví markýz z Queensberry.
Není těžké Wilda usvědčit ze sodomie, hrubých obscénností a homosexuálních aktů, soud rozhodne jednohlasně – spisovatel je odsouzen k dvouletému pracovnímu nasazení pod vězeňským dohledem.
Jiné jméno, jiný život
Jeho zdraví je zlomené. Jeho pověst je zničená. Jeho život už nemá pokračování. A jednoduché to není ani pro jeho manželku, která si i s dětmi mění jméno na Hollandová a stěhuje se do Švýcarska.
Umírá o tři roky později a až po dlouhých 65 letech je na jejím hrobě přibývá nápis „Manželka Oscara Wilda“.
Celé životní útrapy dopodrobna popisuje kniha Tragický a skandální život paní Wildové, která dává čtenáři nahlédnout do jejího soukromí prostřednictvím osobní korespondence.
Na samém konci osamocený
U svého jména nezůstává ani zoufalý Wilde a mění si jej na Sebastian Melmoth. Po odpracování trestu bloudí po Evropě a nakonec zůstává ve Francii. Trpí meningitidou a ze všeho nejvíc má asi zlomenou duši.
Umírá prachbídně ve francouzském hotelu d’Alsace. Po boku svých tehdejších přátel, ale ve skutečnosti úplně opuštěný a zlomený.
Oscar Wilde je pohřben v malém městě na jihu od Paříže, v Bagneux (později je pochován na proslulém pařížském hřbitově Père Lachaise). Celý pohřební ceremoniál hradí jeho životní láska, Alfred Douglas.
