Chutná naslano i nasladko, pečená, dušená, smažená, na grilu i v koláči. Cuketu oceňují už starobylé americké civilizace, dnes ji vyzdvihují odborníci na zdravou výživu. Pomůže totiž zhubnout a podporuje pevné zdraví. Má to ale jeden háček: jakmile zhořkne, může naopak ublížit!
Zelený plod, podobný baňaté okurce, se dnes dá najít na většině českých zahrádek. V bývalém Československu se přitom masově rozšíří teprve v 80. letech minulého století a podobně je to i ve zbytku světa.
Cukety lze nalézt v různých tvarech a velikostech, od klasických válcových až po kulaté a dokonce i vroubkované odrůdy. Jde o hit posledních desetiletí, ale její předky znaly už dávné civilizace ve Střední Americe.
Poklad z Mezoameriky
Cuketa patří do čeledi tykvovitých a má svůj původ v Mezoamerice. Tamní starověké civilizace zobrazují její divoké předky na svých malbách a rytinách. Do Evropy přicestují na palubách lodí během výprav Kryštofa Kolumba (?1451-1506).
V 16. století se dostanou i do Itálie a tato země se stane klíčovou pro vývoj cukety do moderní podoby. Právě tady totiž vyšlechtí dovezenou tykev do mnoha různých tvarů a barev, což vede k široké škále odrůd.
Získá zde i své pojmenování, které je zdrobnělinou od italského výrazu pro tykev (zucca), a první zmínky o cuketách, jak je známe dnes, pocházejí z poloviny 19. století.
Tyto plody jsou bohaté na vitamíny a minerály, zejména vitamín C, provitamín A, vitamíny skupiny B, draslík, mangan a hořčík. Cukety také obsahují antioxidanty, jako je lutein a zeaxanthin, které podporují zdraví očí.
Nízkokalorický hit
A co víc: 100 gramů syrové cukety má jen cca 17 kalorií! Nejen díky tomu, ale i pro vysoký obsah vody jsou skvělým pomocníkem při hubnutí. Pomáhají udržovat pocit sytosti a zároveň dodávají tělu důležité živiny.
Vysoký obsah vlákniny podporuje zdravé trávení a může pomoci snížit hladinu cholesterolu. Antioxidanty v cuketách mohou také přispívat k ochraně těla před škodlivými volnými radikály a tak pomáhat k celkovému zdraví.
Cukety jsou zdravým doplňkem každého jídelníčku a mohou být upraveny na mnoho různých způsobů, od salátů po pečená jídla.
Zajímavé přitom je, že i když je bez přemýšlení většinou hned zařadíme mezi zeleninu, z botanického hlediska patří mezi ovoce, stejně jako okurka nebo dýně ze stejné čeledi. Proč? Vyvíjejí se z květů a obsahují semena.
Hořké cukety nebrat!
Tato skupina má ale ještě jedno hořké tajemství a to platí doslova. Přestože jsou tykvovité plody obecně zdraví prospěšné, produkují i kukurbitaciny, tedy rostlinné toxiny, vyvolávající hořkou chuť. To slouží rostlinám k obraně před býložravci.
Ale nejde jen o výraznou hořkost, kukurbitaciny způsobují také průjmy a další zdravotní obtíže.
I když se díky šlechtění podařilo snížit v plodech jejich hladiny, občas může dojít nešťastnou souhrou okolností, jako je odrůda, sucho, horko nebo škůdci, ke zvýšení množství toxinů.
Pokud si na takových plodech pochutnáte, může dojít k otravě, která v extrémních případech končí i smrtí. Je proto důležité nejíst cukety (a ani jiné příbuzné plody, jako je třeba okurka nebo tykev), které mají hořkou nebo i jen nahořklou chuť.
Na co si dát pozor?
V cuketách prodávaných v obchodech je obvykle jen nízké množství kukurbitacinů. Při běžném nakupování tak nebezpečí většinou nehrozí.
Obezřetnost je však nutná při pěstování cuket na zahrádce, zejména pokud se ze semínek pěstují další plody a tento cyklus se neustále opakuje. Vyšší množství kukurbitacinů také obsahují starší a větší plody. U mladších a menších cuket je ho méně.
Jíst bychom neměli ani tepelně upravený hořký plod, toxická látka se vařením neodstraní.
Víte, že…
… nejdelší dosud vypěstovaná cuketa měří 2,52 metru? Ta nejtěžší má zase 29,25 kilogramu.
