Bylo jednou jedno Slunce a mělo osm dětí. Jejich jména všichni známe. Mají ale něco společného s lidmi? I když už jsou to dnes dospělé planety, životem si nesou následky svého divokého dětství.
Příběh se začíná psát před 4,6 miliardami let. Okolo právě vznikající hvězdy se vytvoří rotující prachoplynný disk. Částice v něm se začnou srážet a spojovat, a čím jsou větší, tím více svou gravitací přitahují hmotu z okolí.
Rodí se planetesimály, základy budoucích planet. Každá bude jiná. A na každou čeká trochu jiný osud…
MERKUR přišel o kabát
Následek: je nejmenší planetou
Když jsou planety ještě dětmi, roste Merkur podobně jako jeho sourozenci. Možná mohl být jednou tak velký jako Země… , jenže pak se všechno změní a Merkur zůstane prckem! Proč?
Možná doplatí na to, že obíhá příliš blízko Slunce. Tehdy ještě mladá nevybouřená hvězda prudce mění svou teplotu, fouká kolem ní silný vítr a panují tu celkově tak náročné podmínky, že v nich přijde Merkur o velkou část svého povrchu a pláště!
Lehčí prvky se odpaří do okolního prostoru, zatímco ty těžší, dříve koncentrované jen uvnitř, začnou tvořit většinu struktury planety.
Přestože je dnes Merkur jen o něco větší málo než náš Měsíc, jeho superhorké kovové jádro je zhruba stejné velké, jako má Země!
VENUŠE zařadila zpátečku
Následek: točí se obráceně
Je krásná a pořádně nažhavená, dokonce vůbec nejžhavější ze všech planet Sluneční soustavy (průměrné teploty tu dosahují 460 °C). Přesto zůstane opuštěná jako kůl v plotě.
Kdokoliv živý by se totiž k Venuši přiblížil, toho by okamžitě zadusila atmosféra přeplněná jedovatým oxidem uhličitým!
Hustá oblaka zdobí Venuši už od dětství a dle jedné teorie jsou jednou z příčin další její výjimečnosti.
Mezi mohutnou atmosférou a jednotlivými vrstvami planety působí tak velké slapové síly, až se jednou celá planeta otřese v základech a změní směr své rotace!
Zatímco ostatní planety rotují kolem své osy od západu k východu, v případě rebelky Venuše je to opačně.
ZEMĚ byla boxovacím pytlem
Následek: vznikne tu život
Jako dítě to Země vůbec nemá lehké. Před 4,6 až 3,8 miliardami let, kdy je ještě ošklivým káčátkem hyzděným množstvím sopek, je vystavena čilému bombardování okolními tělesy!
Z rozdrážděných sopek při srážkách uniká mnoho plynů a z nich se postupně formuje atmosféra.
Hlavními složkami jsou oxid uhličitý, vodní páry, metan, oxid siřičitý a amoniak. Tyto plyny vytvářejí tzv. skleníkový efekt – pohlcují sluneční záření o větších vlnových délkách, které pak atmosféru (a tím i planetu) zahřívá.
Když bombardování trochu ustane, povrch začne chladnout, mraky vodních par zkondenzují do dešťů a vytvoří mělký oceán. Voda se díky atmosféře udrží v tekutém stavu, skleníkový efekt zabrání úniku tepla…., rodí se ideální podmínky pro vznik života!
MARS promarnil šanci na život
Následek: bez atmosféry planeta zmrzne
Ke kterému ze sourozenců má Země ve svém dětství nejblíže? Rozhodně je to Mars! Jejich vývoj probíhá dlouhou dobu skoro stejně. I Mars je malebnou planetou zalitou oceány a obklopenou modrou oblohou…, než se to zvrtne!
Atmosféra zmizí, Mars si ji neudrží hlavně kvůli malé hmotnosti (oproti Zemi má jen třetinovou gravitaci) přispěje i mizející magnetické pole a možná i četné nárazy cizích těles.
V každém případě ustane koloběh oxidu uhličitého, který je odpovědný za zahřívání prostředí na Zemi, a zastaví se všechny k životu nutné reakce. Mars se stane ledovou pustinou…
JUPITER mohl být hvězdou
Následek: zůstane obří planetou
Kdo by se nechtěl stát hvězdou! Ne každý k tomu má předpoklady, ovšem dobře našlápnuto má rozhodně Jupiter!
Jeho plynové tělo v dětství neuvěřitelně rychle roste, brzy je několikanásobně větší než jeho sourozenci. I jeho vnitřní složení je od počátku hvězdné.73 % jeho hmoty tvoří vodík a 24 % helium, což je v podstatě stejné jako u Slunce.
Stačí jediné – aby se v jeho jádře zažehly termonukleární reakce, díky kterým hvězdy svítí.
To se ale nestane! Tehdy ještě asi dvakrát větší Jupiter bohužel není dostatečně hmotný, proto se začne smršťovat a zůstane jen obří planetou.
My však můžeme mít jen rádi, že Jupiteru hvězdná kariéra nevyšla. Jinak by totiž konkuroval Slunci a teploty na Zemi by vzrostly natolik, že by na ní nikdy nemohl vzniknout život!
SATURN je nejlepší kamarád
Následek: má nejvíce měsíců
Saturn je velmi společenskou planetou. Čím víc kamarádů, tím lépe! Jak je ale získat? Když je ve svých počátcích Sluneční soustava mnohem divočejším prostorem než dnes, poletuje kolem něj mnoho větších i menších těles. Stačí jen natáhnou své gravitační paže… a ukořistit si je pro sebe!
Navazování kontaktů jde Saturnu tak dobře, že nasbírá vůbec nejvíce kamarádů (měsíců) ze všech planet Sluneční soustavy.
Podle posledních údajů NASA je jich nyní známo 146. A mezi nimi i skuteční giganti, třeba Titan, který je i větší než Merkur a jde o jediný známý satelit, u kterého byla objevena atmosféra. A také jeden z nejžhavějších kandidátů na nalezení života.
Kdo ho povalil URAN?
Následek: po své dráze se kutálí
Všechny planety se na cestě okolo Slunce úhledně otáčejí dokola. Jen Uran je trochu výstřední. Jeho rotační osa je natolik nakloněná (v podstatě rovnoběžná s rovinou oběhu), že po oběžné dráze doslova válí sudy.
Jak se to stalo, že ztratil rovnováhu a už se nenarovnal? S největší pravděpodobností narazil na jiné vesmírné těleso a trochu se poprali. Soupeř navíc možná nebyl jen jeden, postupně se Uran utká s několik tělesy většími než Země a jednoduše to neustojí!
A protože je tehdy ještě obklopen oblakem prahu a plynu, z něj zformované prstence a měsíce se pak také točí „nakřivo“, spolu s ním.
NEPTUN má popleteného přítele
Následek: opačně rotující měsíc se stane prstencem
Ani Neptun není nudný, od mala má totiž dost nevšedního kamaráda. Jmenuje se Triton a je to opravdu podivín – jako jediný velký měsíc Sluneční soustavy obíhá svou planetu retrográdně, tedy v opačném směru její rotace.
Malá tělesa to tak dělají běžně, Triton je však větší než třeba trpasličí planeta Pluto a svou planetu navíc obíhá docela blízko. Jejich přátelství je rozhodně raritou! Triton nejspíš k Neptunu zabloudil z tzv.
Kuiperova pásu asteroidů (oblasti s koncentrací malých těles za drahou Neptunu) a už u něj zůstal.
A přátelství to nejspíš bude na život a smrt! I kvůli opačné rotaci Triton postupně ztrácí moment hybnosti a stále se přibližuje ke své planetě. Až ho zcela dotrhají slapové síly, k čemuž dojde tak za 3,6 miliardy let, stane se Neptunovým prstencem….