Pokud byste dospělého člověka svlékli z kůže, stačila by vám na kobereček o ploše 1,5 až 2 m2. A ubrala by mu asi 5 % až 9 % celkové hmotnosti (záleží na tom, jak kdo má velkou vrstvu podkožního tuku).
V každém případě je kůže největším orgánem lidského těla…
Díky husté síti cév a potních žláz kůže efektivně reguluje tělesnou teplotu. Slouží také jako zásobárna vody a tuku. Potřebné látky umí vstřebávat do těla, vylučuje naopak ty špatné, co se nám nehodí.
V kůži je ukryto nekonečné množství nervových čidel, které nás informují o různých změnách v prostředí. Ale zároveň nás před okolím chrání!
Jako statný bodyguard kůže zastaví většinu mikroorganismů, škodlivin či jiných vnějších podnětů, které se rozhodly našemu tělu zkřížit cestu.
Tlustá i hubená
Co část těla, to jiná kůže. Přesněji jinak tlustá. Někde bychom naměřili sotva 0,4 mm, třeba na očních víčkách, na uších, na předkožce penisu nebo pod vlasy. Až 4 mm kůže naopak máme na zádech, na chodidlech nebo dlaních.
Ať už je tlustá nebo tenká, vždy se do ní vejdou tři základní vrstvy: vrchní a nejtenčí pokožka, střední škára s cévami a nervy a podkoží tvořené vazivem a tukem.
Kdybychom se porovnali se zvířaty, tak nás co do tloušťky kůže příroda moc neobdařila. I proto se v zimě neobejdeme bez topení a teplých svetrů.
Stále nová
Pokožka je tvořena dlaždicovými buňkami, naskládanými ve vrstvách nad sebou. A ty ani chvilku v klidu neposedí – neustále se dělí a přibývají.
Aby se všechny nové buňky do pokožky vešly, vytlačují se navzájem směrem nahoru. Jakmile se některá dostane zcela na povrch, zrohovatí, odumře a odloupne se!
Takto se všechny buňky kůže obmění každé tři týdny. Za celý lidský život průměrné délky se z člověka oloupe asi 20 kg mrtvých buněk.
Od ryb (někdy) k nerozeznání
Občas se stane, že odumřelé buňky se jen tak rozloučit nehodlají a drží se zuby nehty! Na kůži se pak hromadí zrohovatělé vrstvy, ty vysychají a praskají a výsledkem jsou útvary připomínající rybí šupiny. Proto se nepříjemnému onemocnění říká ichtyóza (podle řeckého ichtys – ryba).
Většinou jde o poruchu genu a ichtyózu prostě zdědíme. A podle některých teorií jsme ji mohli zdědit již od prvních živočichů na Zemi, kteří se s podobnými patáliemi potýkali při přechodu z vody na souš.
Světlá, nebo tmavá?
Barvu kůže způsobuje melanin, produkovaný buňkami melanocyty. Každý člověk jich má (přibližně) stejný počet, bez ohledu na rasu! Lidé s tmavší pletí mají větší melanocyty, tvořící více pigmentu.
Melanin nás také chrání před škodlivými UV paprsky! Platí proto přímá úměra mezi množstvím slunečního záření a barvou pleti. V tropických oblastech mají lidé tmavší pleť, v chladnějších zase světlejší.
Když se opalujeme, naší kůži se to nelíbí a ztmavnutím se tak vlastně brání. Cítí, že potřebuje více melaninu, který bude bojovat jako lev proti poškození buněk či vzniku nádorů.
Obecně mají muži více melaninu než ženy, proto bývá jejich pleť tmavší. Díky většímu prokrvení je i více dočervena. Ženy však mají světlejší pleť i z toho důvodu, že jejich tělo vstřebává více kalcia (pro případ těhotenství a kojení).
V dřívějších dobách je ideálem být co nejsvětlejší. Opálení jsou totiž jen chudáci, kteří musí pracovat venku na slunci. Ženy rády používají různá bělidla na kůži. Opálená pleť se stane módou až ve 20. století.
Jako Evropané máme světlou pleť v genech. Poslední genetické studie však naznačují, že ji způsobuje stejný gen, který mají i černí Etiopané či Tanzánci! Záhada? Údajně spíš další důkaz toho, že naši předci jsou z Afriky!
Někdy kouše!
Ten pocit se těžko popisuje, ale každý ho zná. Máme třeba zrovna plné ruce… a nutně se potřebujeme někde poškrábat! Od čeho vlastně kůže svědí, když žádný jiný orgán tuto vlastnost nemá?
I to je dost možná pozůstatkem evoluce. Svědění upozorňovalo naše předky (a stále to tak funguje hlavně u zvířat) na nebezpečného vetřelce na kůži!
Dnes už to může být reakce na cokoliv – teplo, zimu, alergický podnět či jakýkoliv kožní problém. Nervová zakončení jsou prostě podrážená a dovedou signál do mozku.
„Podrbej se,“ radí nám náš myslící orgán, doufající v úlevu, ale je to špatně! I když je nám chvíli lépe, příčina se neodstraní a ještě si můžeme poškodit kůži.
Nosí kyselý kabát
Pokud kůže chrání tělo, kdo chrání kůži? Kyselý kožní film na povrchu, tvořený mazem a zbytky potu. Je tu jako hlídka, která při zmerčení nepřítele zalarmuje obranné jednotky!
Aby film plnil svoji funkci, musí si udržovat stálé složení. Stejní proto napodobují téměř všechny kosmetické přípravky.
Proč je občas husí?
Ať už je nám zima, něčeho se bojíme nebo nás zkrátka jen ovládla silná emoce, nervová soustava někdy zareaguje výbojem a stažením svalových vláken kolem chloupků. Ty se napřímí… a naše kůže začne připomínat oškubanou drůbež!
U zvířat funguje husí kůže jako tepelná izolace. V napřímených chlupech se zadrží více vzduchu. Ale také díky nim zvíře vypadá větší, a tak snáze zastraší predátora!
Lidem to dnes už moc k ničemu není, proto je husí kůže spíš pozůstatkem po našich chlupatějších předcích.
Znamení krásy i ďábla
Málokterá kůže je beze skvrnky, každý má alespoň nějaká znaménka! Proč se jim říká mateřská? Protože mnoho z nich dědíme – máme je na stejném místě jako rodiče. Vzniknout ale mohou i při nadměrném vystavování se Slunci.
I znaménka mají v kultuře zajímavou historii. Lidé starověku si je domalovávají, protože značí atraktivitu. Ve středověku však jde o ďáblovo znamení a jejich majitelky mohou být upáleny jako čarodějnice!
S příchodem baroka jsou naštěstí znaménka znovu v módě. Ženy si lepí na tvář i umělá z černého sametu.
Miliardy životů
Kdybyste položili ruku pod mikroskop, dobře vám nebude. Po kůži se nám totiž hemží neskutečné množství živých tvorů! Každý jich má na sobě minimálně miliardu.
Většinou nám nijak nevadí, vžíváme se s nimi přeci již od narození. Jen občas, když se jim podaří dostat se nám pod kůži, může vzniknout infekce.
Popsáno bylo již minimálně 200 druhů kožních mikrobů a stále jsou objevovány nové. Před 10 lety dokonce němečtí vědci najdou na lidské pokožce organismy zvané archea, jedny z nejstarších zástupců života na Zemi.
