Byl by to asi největší objev v dějinách lidstva. Ale i když vesmír sledují stovky teleskopů, zatím existenci mimozemského života potvrdit nelze. Avšak takový objev by poté pořádně zamával s celou civilizací.

Bible s mimozemským životem nepočítá, byť někteří autoři v ní najdou i létající talíře. Například Ezechiel, který se na scéně objevil v postprorocké době, zde popisuje, kterak se mu před očima zjevila Hospodinova sláva: „Hle – spatřil jsem, jak se od severu žene větrná bouře: obrovitý mrak šlehající blesky, obklopený jasnou září a zprostřed toho žáru jakoby třpyt žhnoucího vzácného kovu. Zprostřed vystupovaly jakoby čtyři bytosti. Napohled se podobaly člověku, ale každá z nich měla čtyři tváře a čtyři křídla.”  Tyto bytosti měly mít kromě lidské tváře i tvář lva, býka a orla.

Při tomto setkání byl Ezechiel Hospodinem vybrán za proroka. Avšak spíš než o popis mimozemšťanů se v Eizechelově případu jedná o metaforické a alegorické vyjádření Boha. Sám Eizechel byl velmi nespokojen se stavem izraelské společnosti.

Její vztah k Bohu připodobňoval k manželství, ve kterém jsou Židé symbolizováni nevěrnou ženou. Vůči Izraelcům se tedy Eizechel dosti výrazně vymezoval. A tak zatímco Židé popisovali Boha sedícího v klidu, pro něj byl Bůh v pohybu. Proto se v jeho vyprávění objevují kola: „Díval jsem se na ně a hle – při každé z těch bytostí se čtyřmi tvářemi stálo na zemi jedno kolo.”

Židovský lid byl Bohem doprovázen již v době, kdy se vymanil z egyptského otroctví, později se však na tento princip zapomnělo a Hospodin získal statickou podobu. Proto Ezechiel kladl důraz na dynamičnost božské přítomnosti. Barvitý popis jeho setkání s Bohem však zakládá spoustu možností, jak si tento moment vyložit. A mezi záhadology je právě tato biblická pasáž jednou z nejoblíbenějších.

Každopádně, pokrok ve vědě přinutil církevní představitele se otázkou mimozemského života alespoň teoreticky zabývat. Však také jedna z nejznámějších astronomických observatoří patří Vatikánu. Její vedoucí José Gabriel Funes tvrdí, že existence mimozemšťanů z teologického hlediska není problém: „Polidštění Božího syna je ojedinělou událostí v dějinách lidstva a vesmíru.” Německý křesťanský filozof Christian Weidemannof se pro změnu ptá: „Proč si z milionů obydlených planet Bůh vybral zrovna tu naši, vyslal na ni svého syna a nechal všechna ostatní boží stvoření bez pomoci?”

Podle něj buď mimozemšťané neexistují, nebo nejsou hříšní, nebo Bůh vyslal spasitele na každou planetu. Ostatně současný papež František prohlásil, že by klidně pokřtil i mimozemšťana. Avšak ne, že by se k něčemu takovému chystal, chtěl jen naznačit, že církev pod jeho vedením je otevřená každému.

A jak by se s případným objevem mimozemského života vyrovnávala jiná náboženství? Konzervativní a fundamentalistická křídla všech vyznání by se ještě více radikalizovala. Židé, kteří vycházejí z předání Božích přikázání na hoře Sinaj, by museli vyřešit, zda Hospodin oběhal se svým desaterem všechny planety. Pro muslimy by se zas tolik nezměnilo, prorok Mohammed nebyl božím vtělením, tudíž Bůh mohl své proroky vyslat i do vzdálených koutů vesmíru. A buddhisté s hinduisty? Ti existenci mimozemského života nevylučují v podstatě od prvopočátku.