Člověk nemá ocas, na rozdíl od řady ostatních primátů. Jak jsme o tuto část těla přišli a co by se změnilo, kdyby nám zůstala? Pokud si myslíte, že by celý rozdíl spočíval v tom, že bychom potřebovali otvor v zadní části kalhot, mýlíte se.

Technicky vzato, ocas máme na omezenou dobu všichni a sice v době před naším narozením. Je součástí lidského vývoje, kratičké ocasy se dočasně u embrya objevují okolo šestého týdne, ale asi po 14 dnech zase mizí.

Mají dokonce své vlastní obratle, ale nakonec asi polovina zanikne a z druhé poloviny vznikne kostrč.

Primáti bez ocasu

Ale i tak se někteří lidé, většinou muži, občas narodí se zbytkem tohoto embryonálního „ocasu“. Nemá v sobě žádný z původních obratlů, má však dostatečné množství krevních cév a také svaly, takže se může někdy dokonce i pohybovat.

Tyto případy jsou však extrémně vzácné a pokud se narodí dítě s takovou anatomickou podivností, je chirurgicky odstraněna brzy po porodu. Pokud bychom však měli dlouhý ocas, byl by to trochu jiný příběh.

Dávní předchůdci dnešních opic měli poměrně mohutný ocas, ale před více než 20 miliony let se objevuje skupina primátů bez ocasu a mezi jejich potomky patří gorily, šimpanzi, orangutani a lidé.

Vědci dlouho pátrali po příčině a výzkum, jehož výsledky byly publikovány v roce 2021, pomohl určit, jak k tomu došlo.

Genetická šaráda

Podle amerických expertů zapříčinila specifická mutace změny ve fungování genu, zodpovědného za vývoj ocasů. Již dříve bylo prokázáno, že mutace v tomto genu způsobují u myší úplnou absenci ocasu nebo jeho zkrácení.

Postupem času anomálie v dalších genech pomohou upevnit tyto změny a u lidí se vytvoří kostrč i další anatomické prvky, které umožňují pohodlné sezení a podporují chůzi po dvou nohou. Mechanismus je tak tedy známý, ale proč k této změně došlo, zůstává otázkou.

Pokud by nám však ocas zůstal, pak by i další stavba našeho těla byla jiná. Ocasatí primáti mají obvykle delší páteř s několika obratli navíc.

Ocasy také potřebují být ukotveny v anatomických strukturách okolo kyčlí, aby s nimi bylo možné pohybovat a ovládat je.

Možná bychom nebyli…

Nicméně, podle jedné hypotézy lidé o tyto struktury zcela nepřišli, jen se přeměnily na pevnou podporu našich břišních orgánů, jako je močový měchýř nebo střeva, která umožňuje v případě potřeby vyvíjet tlak a jindy zase udržet moč a exkrementy na svém místě.

Pokud by nám dlouhý ocas zůstal, pak by se nezměnilo jen tělo, ale také mozek. Potřeboval by zvláštní oblast k tomu, aby lidé mohli ocas cítit a ovládat jej.

Do jaké míry pomohla tato změna našim předkům začít používat nohy k chůzi je předmětem diskuze stejně, jako přesný důvod, proč u lidí ocas zmizel.

Vědci však připouštějí, že pokud by ocas zůstal i u našich dávných předků, pak by se lidé ve své dnešní podobě třeba vůbec nevyvinuli, protože by je nic nepřinutilo slézt ze stromů a chodit po dvou nohou.

Stejně tak oblast mozku, využívaná k ovládání ocasu, by neprošla transformací a neumožnila rozvoj vyšších kognitivních funkcí.