Alžběta Bavorská, známá jako Sisi, okouzlila svět svou krásou, ale její život byl plný tragédií a osamělosti. Jak se tato císařovna vyrovnávala s přísnou dvorní etiketou a osobními ztrátami? Přečtěte si příběh ženy, jejíž osud zpečetil atentátník u Ženevského jezera.

Dodnes se říká, že mezi Alžbětou Bavorskou, známou jako Sisi, a Františkem Josefem I. (1830–1916) vzplanula láska na první pohled. Jenže jak už to tak bývá, když se vzali, žádné velké štěstí jim to nepřineslo.

Pojďme se ale vrátit na samotný počátek jejich velké milostné romance. Když bylo ve Vídni rozhodnuto, že se mladý císař František Josef I. musí oženit, byla mu jako vhodná nevěsta vybrána dcera bavorské vévodkyně Helena (1834–1890), zvaná Néné.

Na smluvené místo prvního setkání ale s oběma ženami dorazil ještě někdo – Helenina mladší sestra Alžběta, které doma říkali Sisi. A zatímco sedmnáctiletá Helena vypadala v tmavých šatech poněkud upjatě, její mladší sestra doslova kypěla energií a krásou.

Císař se do mladičké dívky okamžitě zamiloval a ona jeho city opětovala. Veřejnosti bylo proto brzy oznámeno zasnoubení a po něm pochopitelně následovala slavná svatba. Pak ale přišlo kruté rozčarování, tedy alespoň pro krásnou Sisi.

Její dětství bylo totiž svobodné, bezstarostné a plné lásky. Ačkoli prý její rodiče měli poněkud italské manželství, své děti hluboce milovali a nebáli se jim to dávat najevo.

Alžběta tak nebyla zvyklá na přísnou etiketu rakouského dvora a nedokázala se smířit s tím, že je sledována doslova na každém kroku. Navíc se brzy stala matkou, když se jí krátce po sobě narodily tři děti.

Mladičkou císařovnu osud rozhodně nešetřil. Nejstarší dcera Žofie (1855–1857) zemřela ve dvou letech na tyfus, což byla pro Sisi krutá rána. O výchovu dalších se postarala její tchyně podle přísné dvorské etikety.

Po narození korunního prince Rudolfa (1858–1889) Sisi nabyla dojmu, že splnila své poslání, protože porodila dědice trůnu. Postupně ochladl její vztah i k manželovi a ostatním dětem.

Hluboce prý milovala jen svou poslední dceru Marii Valérii, která se narodila až po dalších deseti letech v Alžbětiných milovaných Uhrách a jejímž otcem prý mohl být hrabě Andrássy. Nutno ale přiznat, že to Alžběta jako manželka císaře nikdy neměla jednoduché.

Nesnášela svou tchyni, nelíbilo se jí, že nesmí kojit své děti a že její syn Rudolf trpí při velmi tvrdém vojenském výcviku, ačkoliv to byl v podstatě ještě malý kluk. Sisi se tak postupně svému manželovi vzdalovala a žila jako svobodná bytost.

Zároveň ale svého muže měla stále ráda a zůstávali přátelé navzdory tomu, že se císař nijak zvlášť netajil svými milostnými avantýrami. Sisi ale ani tak nebyla šťastná.

Zdrtila ji smrt syna Rudolfa, který zastřelil sebe i svou mladičkou milenku Marií Vetserovou na loveckém zámečku v Mayerlingu, a její neklidná a divoká duše ji hnala z jednoho evropského města do druhého.

Navíc se stala otrokem vlastní krásy a byla až chorobně posedlá svým vzhledem. Udržovala si váhu 55 kg při své výšce 167 cm, hodně cvičila a neustále držela různé drastické diety.

Ačkoli se nikdy nemíchala do politiky, zemřela rukou atentátníka, který jí 10. září roku 1898 během procházky u Ženevského jezera vrazil pilník rovnou do srdce. Za krásnou a nešťastnou císařovnu prý tehdy truchlil celý svět.

Císařovna Sisi zůstává symbolem krásy, ale také tragédie. Její život, poznamenaný ztrátami, přísnou dvorní etiketou a neustálým hledáním svobody, fascinuje dodnes.

Příběh Sisi je připomínkou, že ani láska a sláva nemusí přinést štěstí, a její tragický konec podtrhuje křehkost lidského osudu.