„Prvotřídní kvalita, dovoz z Itálie,“ přesvědčuje kupec s látkami bohatou pražskou měšťanku. Žena pečlivě osahává štůček mušelínu. „Vezmu si pět loket,“ prohlásí. Kupec rychle naměří požadovanou délku. Pořádný kus mu přitom zůstane za prsty…
„Na šaty ho bude málo, milostpaní. Stačí jenom na sukni,“ zhodnotí švadlena množství růžového mušelínu. „Ošidili vás, podívejte.“ Vezme do ruky dřevěnou míru.
Čtyřikrát ji přiloží k látce, po páté zbytek látky sahá sotva do poloviny… Rozčilená panička uhání na radnici. V doprovodu konšela, písaře, rychtáře a dvou biřiců potom zamíří na tržiště. „Tenhle to byl,“ ukáže na šidícího kupce.
Může přijít o krk
Konšel předstírá zájem o nákup a nechá si naměřit čtyři lokte látky. Potom vytahuje cejchovaný loket a zkontroluje délku. I tentokrát kus chybí. „Zatýkám vás za šizení zákazníků,“ dostává se ke slovu rychtář a podvodníka se chopí biřici.
Brk skřípe po papíře, jak písař zaznamenává průběh exekuce. Kupec vidí, že je zle a raději se nebrání. Dostane tučnou pokutu a vykoupe se v železné kleci v řece Vltavě. „Podívej, mami, zloděj,“ ukazuje kluk matce na nedělní procházce.
Kat ponoří kupce do studeného proudu a vytáhne, znovu ho ponoří. Podvodník drkotá zuby, ale neprotestuje. Mohl by dopadnout mnohem hůř a přijít o ruku, nebo dokonce ztratit hrdlo.
Pokus o sjednocení
S nepoctivci se v českých zemích jako první snaží zatočit už český král Přemysl Otakar II. (kolem 1233–1278), který v roce 1268 vydává královské míry.
Devadesát let po něm je upravuje římský císař Karel IV. (1316–1378), který se pokouší o první standardizaci. Snaží se v celé zemi prosadit míry používané v Praze. Míry se totiž liší nejenom v různých zemích, ale někdy i za hranicemi panství.
Na délkové a objemové míry a váhy si řádně posvítí také císař Ferdinand I. Habsburský (1503–1564). V usnesení zemského sněmu z roku 1549 nařizuje sjednocení délkových a objemových měr a vah a zavádí cejchování a sankce za šizení.
Odvolané nařízení
Bohužel se ale usnesení Ferdinandovi nedaří protlačit do praxe, v roce 1544 proto dokonce dojde k jeho odvolání „pro obtíže s jeho prosazením, obvyklé při středověké roztříštěnosti správy a hospodářství,“ uvádějí současní odborníci na metrologii Jiří Kraus a Vladimír Ludvík.
S nekalými praktikami prodejců proto bojují ještě Ferdinandovi nástupci. Práva městská Království českého vydaná roku 1579 určují i přesná pravidla prodeje.
Na jejich dodržování bedlivým okem dohlíží městští konšelé, protože ale nestihnou všechno, jejich pomocníky se stávají cechmistři. Řemeslnické cechy si berou kontrolu kvality zboží a boj s podvodníky za svůj, vede je k tomu profesní čest.
Vrátit lze jenom koně
Váha chleba nebo prodávaného masa se v Praze kontroluje i třikrát týdně. „Podvodníci nemají mezi poctivými prodejci co dělat,“ míní císař Rudolf II. (1552‒1612), který je na šizení na tržištích i v obchodech pořádně vysazený.
V roce 1607 proto prosadí na sněmu další usnesení proti okrádání zákazníků. Během jeho vlády stoupá počet kontrol na tržištích. Pro převážení jsou na tržištích volně k dispozici městské váhy.
Řeší se ale jenom správná délka, objem a hmotnost, nikdo se tehdy ještě nezabývá skrytými vadami zboží.
„Jen u koní platilo, že pokud se u zvířete do tří dnů projevila dýchavičnost nebo namožení, musely být zákazníkovi vráceny peníze,“ uvádí Lukáš Zelený z právního oddělení společnosti dTest.
