Nejslavnější filmový boxer je bezpochyby Rocky Balboa, kterého napsal, natočil a také si ho zahrál Sylvester Stallone (*1946). Už však tehdy nepřiznal, že při psaní scénáře vycházel ze skutečného příběhu.

Charles „Chuck“ Wepner (*1939) není žádný drobek. Se 1,96 centimetry budí úctu stejně jako pádnou pravačkou. Není divu, že ho spíše než v recitačním kroužku uvidíte v ringu. V roce 1964 se stává profesionálem v těžké váze.

Získává sice lokální slávu, příjmy jsou však mizerné, a tak si přivydělává všelijak. Prodává alkohol, dělá vyhazovače. Žije divoce, což se na formě podepíše. Přichází porážky.

Nejhorší je nakládačka, kterou mu ve svém posledním zápase naloží Sonny Liston (1932-1970). Po zápase musí do nemocnice, kde jeho obličej čeká 72 stehů. Zdá se, že jeho dny v ringu jsou sečteny.

Překvapivá šance

Jednoho dne roku 1975 pošle matka Chucka pro noviny. V nich se překvapený boxer dočte, že ho promotér Don King (*1931) vybral za vyzyvatele světového šampiona Muhammada Aliho (*1942).

Všichni přepokládají, že Ali pošle outsidera k zemi během pár vteřin. Wepner však věří, že dostal životní šanci. Navíc mu nabídli 100 000 dolarů, což bylo víc, než kdy vydělal.

Smlouvu podepisuje bez váhání, na osm týdnů zapomene na alkohol i holky, zavře se v tělocvičně a maká pod vedením Ala Bravermana (1919-1997) a Billa Prezanta. „Bylo to snad poprvé v životě, kdy makal na plno,“ vzpomíná Prezant.

Ali jde k zemi!

Je 24. března 1975. Ali je ve svém rohu klidný. Věří, že se dnes ani nezapotí. Ve druhém rohu Wepner s řídnoucími ulíznutými vlasy a postavou, která se nezdá zrovna ve formě. Na šampiona nevypadá.

„Bože, tenhle sádelnatý tatík se chce postavit Alimu?“ ptají se mnozí. Když rozhodčí zahájí zápas, zdá se, že to bude legrace. Ali uhýbá úderům a zdá se, že se nechce moc unavit.

Brzy však pochopí, že to zase taková pohoda nebude. Zasahuje soupeře několika tvrdými ranami, které publikum ocení aplausem, jenže Wepner se nedá a snaží se nezůstat mu nic dlužen.

Pak je tu náhle osmé kolo a Wepner nejenže nápor šampiona vydržel a stále stojí, ale nepříjemně aktivní. Rozdává rány, a ty co schytá, jako by ani nevnímal. V devátém kole přichází šok. Ali jde k zemi!

14 kol a on ještě stojí

Diváci šílí! Wepner ve svém rohu říká Alovi: „Jeď do banky, jsme milionáři.“ Ten však zavrtí hlavou: “Raději se otoč. Myslím, že jsi ho pořádně naštval.“ Pokud první kola připomínala zábavnou oťukávačku, ty další se mění v tvrdou bitvu.

Povzbuzující muslimové v publiku vyřvávají své „Allahu Akbar,“ naštvaný Ali nemilosrdně zasypává Wepnera tvrdými ranami, ale ten bojuje.

Krvácí, má zlomený nos a obě obočí oteklé tak, že mu je musí naříznout, ale stále je na nohou. Vydrží ještě neuvěřitelných šest kol. Diváci jsou ve varu. V patnáctém kole ho tvrdý úder posílá k zemi.

Přestože vstane dřív, než rozhodní napočítá sedm, ozve se píšťalka. Na hodinách zbývá pouhých 19 vteřin, když rozhodčí zápas ukončí. Technickým KO vítězí Ali.

Kokain ho dostane za mříže

Své slavné chvíle však Wepner nedokáže využít a o tři roky později, po zápase, který 2. května 1978 prohraje se Scottem Frankem (*1958), oznámí odhod z ringu. Neznamená to však, že do papučí. Jeho život se mění v nekonečný mejdan.

„Všude bylo plno zábavy, kokainu a holek, které nedělaly drahoty. Byly to skvělé časy.“ Jenže si ta sranda vybere svou cenu.

Rozpadá se mu manželství a v roce 1985 končí na tři roky ve vězení za držení drog.

A znovu se do potíží dostává v roce 2002, kdy je spolu se svým komplicem Johnem Olsonem zatčen za padělání a prodej suvenýrů s autogramem Muhammada Aliho, které mu vynesly miliony.

Dnes vypadá, že už se srovnal, je potřetí ženatý a manželkou Lindou vede obchod s alkoholem a ochotně rozdává autogramy fanouškům boxu.