„Byla jsem pošetilá, blbá, slávou opilá a proti své vůli jsem se vlastně nepěkně zapletla do dějin. A za tuhle pošetilost jsem strašně krutě zaplatila…“ říká krátce před svou smrtí slavná herečka Lída Baarová. Má pravdu.
Zářící hvězdě Lídě Baarové (1914–2000) se ve 30. letech 20. století otevírá svět. Marie Popperová, ředitelka české pobočky filmové společnosti Ufa, jí zprostředkuje kontakt s německými filmaři a Ufou v Berlíně.
Lídina matka, která umí výborně německy, vycítí velkou šanci. Na jaře roku 1934 odjíždí s dcerou do Německa. Na září pak Baarovou pozvou na zkoušku role v chystaném filmu Barkarola.
Jeho děj se odehrává v Benátkách roku 1911 a ona má ztvárnit nekrásnější Italku té doby. Hlavní roli hraběte Colloreda má dostat rakouský herec Rolf Wanka (1901–1982), který pronáší svoje repliky perfektní němčinou.
Lída ztělesňuje jeho milenku Giacintu a je na tom o poznání hůř. S němčinou svádí boj.
Tvrdá jablečná dieta
„Wer A sagt, muss auch B sagen (Kdo řekne A, musí taky říci B),“ vyslovuje při zkoušce Wanka. Lída v roli roli Giacinty mu visí na rtech a pak vydechne „Bäää“ jako když bečí ovce.
Ateliér vyprskne smíchy. „To je konec,” zrudne Lída. „Neuměla jsem vyslovit měkké německé „e“ vysvětluje.“ Když si má odpoledne vyslechnout verdikt, je připravena na nejhorší. Naštěstí šéf berlínské Ufy William Caroll to nevidí tak zle.
Obrátí se na učitelku němčiny paní Hahnovou: „Myslíte, že za tři týdny naučíte slečnu Baarovou tak dobře německy, aby zvládla text?“ Hahnová kývne a Lída má roli v kapse.
Do začátku natáčení zbývají tři týdny, které stráví studiem němčiny a tvrdou dietou. Snídá, obědvá i večeří jedno jablko. „Je příliš baculatá,“ říkají o ní němečtí producenti, a tak musí rychle shodit několik kilo.
Čaj u vůdce
Za tří týdny už zvládne němčinu obstojně. V obsazení filmu ji ale čeká překvapení. Rolfa Wanku nahradí Gustav Fröhlich (1902–1987). Zamilují se do sebe, ale Gustav se nechce rozvést.
Má za ženu židovku a tváří v tvář nacistickému nebezpečí tuší, že rozvod by pro ni znamenal konec. Jenže Baarová to odmítá pochopit.
Do filmových ateliérů na natáčení Barkaroly se 5. ledna 1935 vypraví i německý kancléř Adolf Hitler (1889–1945) a jeho ministr propagandy Joseph Goebbels (1897–1945). Lídu zatím Goebbels příliš nezaujme. „Vůdce vás zve na čaj,“ vyřizuje tři dny poté herečce režisér Gerhard Lamprecht (1897–1974). Baarová pozvání neodmítne. „Najednou na mně spočinuly Hitlerovy oči, modrošedé jako nejstudenější ocel, zkoumavé, skoro pichlavé.
Zamrazilo mne v zádech,“ popisuje později. Setkání proběhne v Hitlerově bytě v pokoji s hořícím krbem.
Když se Lída osmělí a zeptá se, proč ji vlastně k sobě pozval, vůdce odpoví: „Připomínáte mi někoho, kdo pro mě svého času hodně znamenal.
A když se usmějete, hodně mi tu ženu připomínáte…“ Má na mysli svoji neteř Geli Raubalovou (1908–1931).
Plán ministra propagandy
Když se Fröhlich dozví, kde byla, rozčílí se. „Už nikdy k němu nechoď,“ zapřísáhne ji. Herečka se ale s Hitlerem přesto ještě sejde. A na jaře roku 1936 ji čeká další osudové setkání.
Před berlínskou vilou na Schwanenwerderu, kde žije s Gustavem, potkává Goebbelse. Ministr propagandy ji prosí, jestli by si mohl jejich dům prohlédnout. Jde zřejmě o součást jeho plánu Lídu získat.
Herečka později publicistovi Stanislavu Motlovi vypráví, že když „jsem slyšela ten jeho hlas, měla jsem najednou pocit, že ten hlas mnou úplně prostupuje, jako by mě hřál, hladil…“ Pár Baarová s Fröhlichem se stane častým hostem na společenských akcích u Goebbelse.
V červnu 1936 vyrazí třeba na vyjížďku na motorovém člunu po Pavím jezeře. Mezi Gustavem a Lídou to ale skřípe, herečka se dokonce odstěhuje z vily do svého pětipokojového bytu na Kurfürstendammu.
Co tomu řekne lid?
Fröhlich chápe, že se ocitá na druhé koleji. Padne dokonce facka, když herečku v lednu 1937 načapá s šéfem německém propagandy v noci samotnou. O vztahu Goebbelse a Baarové už ví kdekdo.
Mezitím filmová hvězda točí další snímky. Aférky jsou u „Kozla z Babelsbergu“, jak ministrovi propagandy Berlíňané přezdívají, na denním pořádku, ale tentokrát je to vážně. Chce se nechat rozvést.
Jeho manželka Magda Goebbelsová (1901–1945) to odmítá. Stěžuje si vůdci. Hitler zuří a v srpnu 1938 předvede jeden ze svých pověstných výstupů. „Co by tomu řekl lid?,“ křičí. Joseph Goebbels prohlašuje, že bez Baarové nemůže žít.
Chce opustit svoje stranické funkce, rozvést se a odjet do Japonska, kde je právě volné místo velvyslance. „Lid to nechce!“ mlátí pěstí do stolu rozzuřený Hitler. Vzteká se i Goebbels.
Má přece právo na svůj život. „Kdo dělá dějiny, nemá právo na soukromý život!“ oponuje Hitler. A Goebbels se musí podřídit. „Měl jsem s Vůdcem dlouhý rozhovor… Führer se ke mně chová jako můj otec…
Musím učinit kruté rozhodnutí. Není však vyhnutí,“ zapisuje si Goebbels do deníku. Se svou láskou už se nikdy nesetká, a to ani když v roce 1940 přijede do Prahy. Lídu od této chvíle sleduje gestapo a po válce to slízne ještě více…
