Charles Raymond Starkweather (1938–1959) zažívá šikanu. Kvůli vrozené vadě má nohy do O a navíc trochu žvatlá. Pro nelítostný kolektiv je jasným cílem.
Nedokáže ovládat své návaly vzteku. Když na něj přijdou, mlátí spolužáky hlava nehlava. „Dokázal být laskavost sama, udělal by pro vás cokoliv. A byla s ním sranda. Jenže měl i krutou stránku.
Když viděl na ulici někoho většího a líp oblečenýho, pokusil se ho snížit na jeho velikost,“ vzpomíná na léta na střední škole Charlieho kamarád Bob von Busch.
Bob randí s Barbarou Fugateovou, a ta do jejich skupinky dovede i svou mladší sestru Caril Ann (*1943). Charles je z ní na větvi. Píše se rok 1956, Caril je teprve 13, ale on si je jist, že tohle je děvče jeho života. A nemýlí se…
Charles usilovně přemýšlí, jak to zařídit, aby s ním Caril chodila. Nakonec odejde ze střední a začne pracovat jako popelář. Díky tomu ji vidí každý den u školy. A brzy je kupodivu ruka v rukávě.
Ostatně, Charlieho vzorem se stane populární herec James Dean (1931–1955) a on se do něj celkem vkusně stylizuje. Kvůli schůzkám s mladičkou přítelkyní si dokonce pronajme pěkný byt, jenže nezvládá platit nájem, a tak spí většinou v autě.
V chabém světle louská akční komiksy. Oblíbené postavy ale nestojí na straně dobra. „Byla to taková moje inspirace k vraždám,“ nechá se nakonec slyšet.
Vražda? To jsou ale fórky…
Mladý Robert Colvert stojí za kasou na benzinové pumpě. Charles prochází obchodem a vybírá dárek k Vánocům pro Caril. Jenže stojí víc dolarů, než má zrovna v kapse.
„Zaplatil bych to v týdenních splátkách, vždyť víš, že sem jezdím často,“ snaží se přemluvit Roberta. Mladík ale logicky na obchod nepřistoupí. To dostane Charlieho do varu. O dvě hodiny je na benzínce zase, koupí si krabičku cigaret.
Za hodinu stojí u pokladny opět a platí žvýkačky. A pak se objeví naposled. Je 1. prosince 1957 a Colvert se dívá do hlavně brokovnice. Třesoucíma rukama dává Starkweatherovi požadovaných 100 dolarů z kasy.
„A teď číselnou kombinaci k trezoru,“ stupňuje požadavky zloděj. Jenže tu řadový pracovník pumpy nezná. Silný chlapík ho vzápětí nacpe do auta a na odlehlém místě mu prožene hlavou kulku. Ze zloděje se stává vrah.
S dárečky pak Starkweather zamíří ke své milované. Vše jí přizná. Jenže mladičké děvče si myslí, že si její věčný vtipálek zase dělá legraci.
Vlasy barví krémem na boty
Na nohou má kovbojské boty, nosí módní džíny a zrzavé vlasy si barví krémem na boty na černo. Klepe se nervozitou i vzteky. Přemýšlí nad tím, co mu Caril řekla. Je neděle 19. ledna 1958 a vše nasvědčuje tomu, že právě dostal kopačky.
21. ledna zamíří k 14letému děvčeti domů. Najde tu ale jen její matku Veldu Bartlettovou (1921–1958), nevlastního otce Mariona Bartletta (1899–1958) a jejich malou holčičku, dvouletou Betty Jean.
Charlieho nemají v lásce. Jednak, že spí s Caril, jednak proto, že jí coby 14letou učí řídit. Vzápětí totiž nabourá Marionovo auto. „Říkám ti, drž se dál!“ huláká na něj Marion. A to je zřejmě poslední, co řekne…
Starkweather oba postřelí a poté uškrtí. Nebohou holčičku poté ubodá a těla strčí do přístavku na zahradě. A to se již vrací domů Caril. „Zůstaň se mnou, jen tak bude tvá rodina v bezpečí,“ přemlouvá ji a ona souhlasí.
V domě zůstanou 6 dní, během kterých odmítají návštěvy dívčiných příbuzných i Charlieho bratra.
„Nechoďte sem, všichni zde mají chřipku. Slečna Bartlettová,“ napíše Caril na dveře velkou ceduli. Příjmení dvakrát podtrhne. Později vysvětlí, že se tak snaží volat o pomoc.
Jedinou slečnou Bartlettovou v domě je totiž její malá sestřička… a ta už je po smrti. Její babičce nakonec dojde, že je něco špatně a pohrozí, že volá policii.
Přítele nemilosrdně zastřelí
Starkweather a Caril sedají do auta a posunují se 25 kilometrů jihovýchodně do nebraského Bennetu. Tady žije jeho známý, 70letý August Meyer. „Půjčím vám dva koně. Umíte na nich jezdit?“, nabízí jim. Páreček za ním zamíří ke stájím.
Charles ale vytahuje brokovnici a Meyera nemilosrdně zastřelí. „Cos to udělal? Vždyť to byl náš přítel!“, křičí šokovaná Caril. Augustův pes štěká a dotírá na ně, Starkweather ho proto umlátí brokovnicí. Tu si ale zlomí.
„Tehdy jsem naplno pochopila, že ho musím úplně poslouchat,“ vzpomíná později u soudu děvče.
Robertovi Jensenovi je teprve 17 let a jeho přítelkyni Carol Kingové o rok méně. V některých státech USA tuzemští řidiči mohou dostat řidičák od 16 let, a tak Robert vzal svou přítelkyni na výlet. Venku je už tma, když vidí u krajnice dva mladé stopaře.
„Berem je?“ zeptá se rozverně, když tlumí rádio. „Jasně,“ kývne Carol. Jak by je mohlo napadnout, že si právě podepsali ortel smrti? Jako by to nestačilo, Starkweather Carol brutálně znásilní. Následně oba zastřelí a auto ukradne.
Důvěřivá služebná
Jensenovo auto bloumá ulicemi druhého největšího města státu Nebraska, Lincolnem. Zajede do luxusnější rezidenční čtvrti. Charles vyhlíží místo, kde stráví s mladou milenkou noc. „Tohle je pěknej dům,“ zastaví auto nakonec a jde zazvonit.
Tuhle návštěvu byť se sebedůvěryhodnějším příběhem o tom, jak potřebuje pomoci, si dovnitř není radno brát. Doma je služebná Lillian Fenclová. Starkweather ji ubodá. Štěkajícího domácího mazlíka si vezme do parády hned poté a zlomí mu vaz.
Bojí se, že by pána a paní domu upozornil na nebezpečí. Vezme si z ledničky něco k jídlu, otevře plechovku piva a jakoby nic v křesle čeká, až se vrátí majitelé domu.
Clara Lauerová překvapivě povytáhne obočí, když vidí u domu zaparkované cizí auto. Ví, že choť není ještě doma. Kdo to tedy je? O chvíli později již leží na zemi a s řevem si tiskne krvácející ránu. „Udělej to!
No tak, dodělej ji!“ direktivně tiskne vrah mladičké dívce do rukou vražednou zbraň. Caril zřejmě poslechne. Když o něco později odemkne dveře místní prominentní průmyslník C. Lauer Ward, Charles ho chce rovnou zastřelit. Nemá ale přesnou mušku.
Umírajícího muže pak ručně dorazí. Z domu vykradou šperky, nasednou do Wardova luxusního automobilu Packard a jejich vražedná cesta pokračuje dál. Tři mrtví budou nalezeni hned dalšího dne…
Potřebujeme novou káru…
Smyčka kolem sériového zabijáka se začíná stahovat. Vražda v luxusní čtvrti není něco, nad čím by mohla policie sebeméně zaváhat. Dvojice zatím míří do státu Washington, kde žije Charlieho bratr.
„Tuhle káru každej pozná, potřebujem něco novýho,“ oznámí suše Starkweather a Caril je jasné, že se schyluje k dalšímu krveprolití. Charles si všimne zaparkovaného auta. Dřímá v něm 37letý obuvník Merle Collison. 10násobný vrah zaklepe jakoby nic na okýnko.
První výstřel bude varovný. „Vypadni!“ zakřičí na Collinsona. Reakce není dost rychlá. Starkweather provrtá tělo obuvníka několika dalšími ranami.
Sedají do auta… a to se hrozně vleče! Collison má totiž v autě obyčejnou ruční brzdu. Na něco takového ale není Charles zvyklý. U auta přibrzdí se svojí motorkou Joe Sprinkle: „Potřebujete pomoct?“. Vrah je v ráži. Joe by byl další obětí.
Tajemství ručky je ale odhaleno. Naštěstí náhodou projíždí kolem wyomingský šerif William Romer. Caril využije příležitosti a běží k jeho autu. „To je Starkweather! On mě zabije!“, ječí. Charles rychle startuje.
Romer povolává posily a začíná zběsilá honička, při které se mu podaří vraha postřelit. A tak Starkweather zastavuje. S vražedným řáděním je konec.
