Úcta k mrtvým je stará jako lidstvo samo. Vedle okázalých hrobek, skromných náhrobků či rozptylové louky bohužel existují i masové hroby. Jámy plné kostí, nebo hnijících těl naskládaných na sebe v několika řadách. Němí svědkové děsivých zločinů.
Rudí Khmerové, kambodžská komunistická organizace, jsou u moci pouhé čtyři roky. Když se ohlédnete za výsledky jejich práce, zdá se, že mají jediný bod programu. Teror. Od roku 1975 do roku 1979 zavraždí statisíce lidí.
Profesor Benedikt Kiernan (*1953), jejich počet odhaduje na 1,7 milionu, ale například UNICEF tvrdí, že jich možná byly až 3 miliony.

Bez slitování
Umírá každý, kdo byl ve spojení nebo sympatizoval s bývalou vládou, nebo o kom soused jen prohlásí, že s ní sympatizoval, odborníci, intelektuálové, etnické menšiny Vietnamců, Thajců i Číňanů, křesťané, buddhisté.
Aby šetřili munici, popravují jedem, noži, mačetami nebo zaostřenými bambusovými holemi. Neušetří ani děti, kterým rozbíjí hlavy o skály či stromy.
„To aby z nich nemohli vyrůst mstitelé, kteří by se chtěli mstít za smrt svých rodičů,“ říkají Kambodžané.

Ze země trčí kosti
Většina mrtvých končí v některém z více než 20 000 hromadných hrobů, rozesetých po celé zemi. Kambodžský novinář Dith Pran jim začne říkat Vražedná pole. Nejznámějším z nich je bývalý sad u vesnice Choeung Ek, 17 km jižně od Phnompenhu.
Jen tady je pohřbeno ve 129 masových hrobech přes 20 000 lidí (do současnosti bylo exhumováno 8895 těl). Většinou politických vězňů, převezených sem ze zadržovacího střediska Tuol Sleng, které se stalo továrnou na bolest a smrt.
Kdo nebyl umučen nebo zavražděn přímo ve věznici, by popraven na místě a mnozí si dokonce museli sami vykopat hrob.

5000 lebek
Od roku 1988 je na místě muzeum a památník obětem genocidy, jehož dominantou je 62 metrů vysoká buddhistická stupa. Má prosklené stěny a je naplněna více než 5000 lidských lebek a dalších kostí.
Kolem jsou mnohé z hromadných hrobů odkryty, ale nachází se tu pravděpodobně řada dalších, které dosud odhaleny a odkryty nebyly. Místo je tak plné mělkých hrobů, že je občas po dešti možno narazit na kosti nebo lebky trčící ze země.