Loupí, přepadávají a vraždí. Na sklonku se středověku se u nás začínají vyskytovat nebezpeční zločinci. Někteří z nich dokonce sáhnou po kanibalismu, protože věří, že jim zajistí neporazitelnost.
„Nejen kupce přepadával a zboží bral, ale také zajímal, je věznil a trýznil,“ zmiňují se letopisy o Janovi ze Smojna, přezdívaném Pancíř, který od roku 1347 sídlil na hradě Žampach na Orlickoústecku.
Za jeho statečnost ho dokonce Karel IV. (1316‒1378) kdysi odměnil zlatým řetězem. Jan ale zpychl a začal loupit v okolí. Karel IV. si jeho chování nenechal líbit a v roce 1355 proti němu vytáhl s vojskem. Dobyl jeho hrad a loupežníka zajal.
Údajně mu hodil kolem krku provaz se slovy: „Nerozdávám vždy jenom zlaté řetězy.“ Zemským škůdcem se stává také Ondřej Keřský z Řimovic (†1446), který se dá k radikálním táboritům a po skončení husitských válek si živobytí zajištuje loupením.
Nakonec na to doplatí. Je chycen a 22. července 1446 v Čáslavi sťat.
Hodují na dětech
Dalším proslulým zemským škůdcem je u nás Jiří Kopidlanský († asi 1510), který se svými muži loupí a vraždí proto, aby pomstil nespravedlivé stětí svého bratra.
Známý český lupič a vrah Martin Roháč (†1571) se svojí partou přepadává pocestné, okrádá je a vraždí. Těhotným ženám vyřezává z těla nenarozené plody. On a jeho banda totiž věří, že jim dodají sílu.
Kromě pokrmů z dětských vnitřností v nich mají probudit odvahu i tzv. zlodějská světélka. Zabitým dětem odřezávají prsty a obalují je v tekutém vosku. Na nočním lupu jim potom dětské prstíky s voskem slouží jako svíčky.
Podle dobových pověr má jejich světlo zajistit, že se okradení během loupežné akce neprobudí.
Na Moravě a v Dolním Rakousku zase v letech 1806-1818 působí Jan Jiří Grasel (1790–1818) se svojí vykrádací partou, kterému se nakonec po dopadení zadrhne na krku smyčka z oprátky.
A samozřejmě, kdo by neznal Václava Babinského (1796–1879), který má kromě loupení na krku i čtyři vraždy.
Černit tvář se nevyplácí
V Anglii patří k proslulým zločincům zloděj koní, pytlák a vrah Richard Turpin (asi 1705–1739), který za svoje kousky (přepadené se svými kumpány mimo jiné mučil ohněm a vařící vodou) skončí 22. března 1739 na šibenici.
I jeho řádění má vliv na zákonodárství. Britský parlament schvaluje v roce 1723 tzv. černý zákon, reagující na vlnu pytláctví v zemi. Jeho název je inspirovaný pytláky, kteří si při svých nájezdech černí tváře, aby je nikdo nepoznal.
Každý, koho četníci najdou v lese ozbrojeného se zamaskovanou tváří, může být podle tohoto zákona potrestán smrtí. Provinilce čeká šibenice.
