Někdo se bez něj v kuchyni neobejde, jiného specifické aroma česneku dostává do kolen. Navzdory této drobné „chybičce na kráse“ si ho zamilovaly už dávné kultury. Nachází využití v léčitelství, gastronomii i magii. A s velkým zájmem se na česnek zaměřují také výzkumy moderní vědy.

Tuto neobyčejnou rostlinu máme spojenou s jednou netradiční úlohou a sice odpuzováním upírů a dalších zlých sil.

Pokud chcete vědět, jak česnek získal pověst takto účinného prostředku, proč si ho vážili naši předkové, jaké působení mu připisuje tradiční lidové léčitelství a co si o něm myslí moderní věda, čtěte dále.

Lék pro dělníky i dar pro bohy

Česnek je druh cibulovité kvetoucí rostliny rodu Allium. Mezi jeho blízké příbuzné patří třeba cibule, šalotka, pórek nebo pažitka. Pochází z Asie a jeho použití jako koření má dlouhou historii.

Četné klínopisné záznamy ukazují, že ho pěstovali už v Mezopotámii. Po tisíce let ho znali také v Číně a v Egyptě. Dobře zachovalý česnek přitom nacházejí archeologové například v hrobce faraóna Tutanchamona.

Podle řady spisů i záznamů ve starověkém egyptském lékařském dokumentu zvaném Ebersův papyrus (ve kterém je popsáno přes dvacet léčebných použití česneku) považují tehdejší lékaři česnek mimo jiné také za skvělý zdroj zdraví a síly pro stavitele pyramid.

Pochutnávají si na něm armády antického Řecka i Říma, námořníci si ho berou na dlouhé cesty a je oblíbeným pokrmem lidí na venkově.

Starověcí Řekové pokládali na hromady kamení na křižovatkách česnek jako pokrm pro bohyni Hekaté, která byla kromě jiného patronkou křižujících se cest i poutníků na koních.

Zatímco ve Středomoří je běžnou složkou jídelníčku, docela vzácný je ve ještě nějaký čas na mnoha místech Evropy, teprve později dojde k jeho rozšíření.

Blahodárná síra

Česnek je rovněž dlouho uznávanou přírodní medicínou, kterou si od starověku oblíbí různé kultury.

Ve svém velkolepém přírodovědném díle Naturalis historia popíše římský válečník a filozof Plinius starší (23-79) seznam neduhů, při kterých se česnek považuje za prospěšnou léčivku.

Jeden z nejznámějších starověkých lékařů Galén (129-asi 200) velebí rostlinu jako všelék, významný perský lékař a historik Avicenna (980-1037) ji ve svém Kánonu medicíny (1025) doporučuje pro léčbu artritidy, hadího a hmyzího kousnutí, parazitů, chronického kašle a dalších zdravotních obtíží.

Ve 12. století hovoří spisy o česneku jako prostředku snižujícím vliv slunečního žáru na zdraví rolníků při práci na poli, o 5 století později anglický lékař Thomas Sydenham (1624-1689) ocení jeho účinek na neštovice a v 18. století se tvrdí, že některé druhy otoků lze vyléčit jedině česnekem.

Současný výzkum ukazuje, že česnek může mít skutečně některé přínosy pro zdraví, jako je třeba ochrana proti běžnému nachlazení nebo schopnost pomoci snížit krevní tlak a hladinu cholesterolu. Česnek není významným zdrojem vitamínů ani minerálů.

Kde se tedy berou takové účinky? Většina jeho zdravotních benefitů je způsobena sloučeninami síry, vznikajících při krájení, žvýkání nebo drcení.

V hledáčku vědy

Snad nejznámější je v této souvislosti alicin (též allicin), avšak pomáhají i další sloučeniny síry. Ty podle výzkumů mohou snížit výskyt nachlazení o více než polovinu, zkracují také jeho délku.

V dalších studiích odborníci zjistili, že česnek má významný vliv na snížení krevního tlaku u lidí s hypertenzí, v určitém množství účinkoval u dobrovolníků stejně, jako předepisovaný syntetický lék.

Potřebná dávka přitom odpovídala asi čtyřem stroužkům česneku denně.

Dále má česnek potenciál snížit hladinu LDL (špatného) cholesterolu, obsahem antioxidantů podpořit obranné mechanismy těla proti oxidačnímu poškození volnými radikály a kromě jiného přispět i ke snížení rizika vzniku a rychlého pokroku Alzheimerovy choroby a demence.

Probíhající výzkum prověřuje tyto již prokázané účinky a také zkoumá další potenciál česneku, jako je například jeho vliv na úbytek kostní hmoty nebo zvýšení tělesného výkonu či pomoc při odbourávání těžkých kovů z těla.

Jestliže tak lidé po tisíce let věřili v léčivé vlastnosti česneku, věda to nyní začíná potvrzovat.

Dlouhá čichová stopa

Česnek je jednou ze základních složek pokrmů různých regionů po celém světě. Nejčastěji se konzumují stroužky z česnekové bulvy, nicméně ostatní části rostliny jsou také jedlé. Někdy se proto v gastronomii používají listy a květy.

I když česnek skvěle doladí chuť mnoha jídel a pomáhá po zdravotní stránce, při konzumaci ve větším množství může být jeho aroma cítit v dechu i v potu také následující den, především pokud si česnek dopřejete k večeři.

Je to proto, že sloučeniny síry se pomocí metabolizace mění na specifickou látku, která proniká do krve a dále do kůže a plic, odkud se vylučuje.

Vzhledem k tomu, že trávení trvá několik hodin a uvolňování této látky ještě o několik dalších hodin déle, efekt snědeného česneku může trvat hodně dlouho. Některé kojící matky po konzumaci česneku zjistily, že i z jejich dětí je cítit typický česnekový zápach.

Nejen ony by proto měly být při konzumaci česneku opatrné, na jeho větším množství by si neměli pochutnávat ani lidé, kteří užívají léky na ředění krve, protože může ovlivnit jejich účinek. Citlivější jedinci by měli vzít v úvahu možnou alergii.

Upíři, třeste se!

Česnekový odér, který jeho milovníky doprovází, může být nepříjemný pro okolí. Ale na druhou stranu pomáhá chránit před upíry! Tvrdí to alespoň řada legend, které se o česneku jako o účinném prostředku proti těmto tvorům zmiňují.

Zatímco tato rostlina je po tisíciletí uznávaná jako přírodní lék a neocenitelné koření v kuchyni, jako všeobecně známá zbraň proti upírům má relativně krátkou historii.

Větší popularitu jí přinese až irský spisovatel Bram Stoker (1847-1912) ve slavném románu Dracula (1897), ale upíři a podobná stvoření existují hlavně ve východoevropském a balkánském folklóru už dlouho předtím.

Díky praktikám, předávaným z generace na generaci se česnek vžil mezi lidmi v Evropě jako metla na tyto kreatury i další zlé mocnosti a především v Rumunsku se toto přesvědčení ujalo jako nikde jinde.

Rumunští rolníci například chránili kromě sebe a svého obydlí, kdy natírali rámy oken a dveří česnekem a věšeli jeho trsy okolo domu, také svůj dobytek a mazali mu rohy česnekovými stroužky.