Když kanadský lékař William Osler odchází z nemocnice Johna Hopkinse v Baltimoru, kterou spoluzakládal, neodpustí si kontroverzní projev o stáří. Míří na Oxford, kde se má stát profesorem medicíny.

 

Ve své rozlučkové řeči přednesené 22. února 1905 se William Osler  (1849–1919) s humorem zmíní o tom, že člověk by měl být na světě na „dobu určitou“.

 

Zvláštní podoba státu

Připomíná satirický román anglického spisovatele Anthonyho Trollopa (1815–1182) „Fixní období“ z roku 1882. Zákonodárce tu tvoří mladí asi třicetiletí muži, kteří se rozhodnou budovat moderní stát.

Podají proto návrh ukončit život občanů v určitém věku, aby se netrápili a pomohli státu snížit výdaje na neproduktivní lidi. 

 

Život by ukončil chloroformem

Stáří určují jako věk 67 let, po něm do roka následuje „klidné ukončení života chloroformem“. „Vitalitu má člověk mezi pětadvaceti a čtyřiceti lety,“ prohlašuje s velkou nadsázkou Osler a dodává, že od té doby to jde s ním z kopce.  

 

Příliš drsná legrace

Jeho projev způsobí v tisku obrovský rozruch, každý ovšem nemá pro jeho drsný humor pochopení. Stáří ovšem není jediným terčem jeho vtípků.

Už předtím v roce 1884 reaguje na článek o vaginismu (stažení vaginy) pod pseudonymem Egerton Yorrick Davis dopisem o jevu zvaném captivus penis, kdy prý svaly v ženské pochvě obepnou penis mnohem pevněji než obvykle a penis potom nemůže z pochvy ven.

 

Přímý kontakt je důležitý

Pokud si ale nedělá legraci ze smrtelně vážných témat, přináší Osler do medicíny čerstvý vítr.

Například se v roce 1885 stává jedním ze zakládajících členů Americké asociace lékařů nebo prosazuje novou koncepci vzdělávání mediků a lékařů – nejvíc se podle něj dozvědí přímým kontaktem s pacienty.