Velký park v hektickém New Yorku je kultovním místem. Dá se zde najít klid, ale také prostor pro všemožné aktivity: od baseballu přes pořádání koncertů až po výuku šachů.
Ovlivňuje dokonce i hodnotu nemovitostí na Manhattanu, protože možnost výhledu na Central Park výrazně zvyšuje jejich cenu.
Dnes je pro obyvatele New Yorku rozlehlý Central Park neodmyslitelnou součástí jejich města a klidným útočištěm před všudypřítomným ruchem. Ale prošel i těžkými časy a visela nad ním hrozba, že se stane nebezpečným místem, kterému se lidé vyhýbají.
Plíce města
V polovině 19. století se na Manhattan stěhuje velký počet imigrantů a populace New Yorku celkově rychle roste.
Aby se lidé mohli aspoň ve svém volném čase odreagovat a uvolnit, zastupitelé města se rozhodnou vybudovat park, který by nabídl i nemajetným vrstvám zážitek ze setkání s přírodou bez nutnosti cestování. V roce 1853 vyčlení prostředky na nákup pozemků.
Oblast, kde se dnes Central Park rozkládá, je tehdy řídce osídlená a jsou zde malé farmy a obydlí roztroušená mezi bažinatými oblastmi a skalnatými kopci.
Městští úředníci uspořádají soutěž na konečnou podobu parku a vyberou plán, který předloží americký architekt a publicista Frederick Law Olmsted (1822–1903) a jeho anglický kolega Calvert Vaux (1824–1895). Jejich plán nabízí skutečně „venkovský odpočinek“ přímo ve městě.
Venkov na Manhattanu
Zahrnuje rozsáhlé trávníky, malebné lesy, meandrující potoky a široká jezera. Cesty jsou uzpůsobeny pro pěší, majitele kočárů i jezdce na koních.
Budování této zelené oázy začíná v roce 1858. Jen několik měsíců poté je otevřen pro veřejnost první úsek s jezerem a budování pokračuje dále.
Dělníci a zahradníci se přitom pořádně zapotí – kromě přemístění obrovského množství kamene a zeminy vysadí také půl milionu stromů, keřů a dalších rostlin. A také se staví, vznikne například 36 mostů!
Postupem času jsou do parku o rozloze 340 hektarů přidány další prvky, včetně baseballových a fotbalových hřišť, atrakcí pro děti, kluzišť, zoo, dekorativních zahrad, fontán nebo koncertních a divadelních míst, některé ale přibudou až ve 20. století.
Avšak právě na počátku tohoto století politika a změny ve vedení města komplikují další rozvoj i údržbu parku, nicméně ve 30. letech zažije nový rozkvět.
Milují ho i filmaři
Další těžké období čeká Central Park v 60. letech, kdy opět zůstane bez jakýchkoliv dalších plánů na průběžnou údržbu a také bez dohledu.
Zelené louky se mění ve smetiště, lavičky a lampy jsou rozbité, vybavení hřišť je nepoužitelné a sto let stará infrastruktura se začíná hroutit.
Neutěšený stav se snaží řešit různé dobrovolnické skupiny a v roce 1980 se řada z nich spojí a vytvoří ve spolupráci s městem organizaci Central Park Conservancy.
Rozlohou tato zelená oáza překonává státy Monako i Vatikán, ale velikostně není největším městským parkem v USA, obsazuje až šestou příčku. Je ale nejnavštěvovanější, ročně sem přichází okolo 42 milionů lidí.
Jako ikona New Yorku je Central Park pro filmaře jedním z nejoblíbenějších míst na světě: objevil se ve více než 230 filmech! Díky svému kulturnímu a historickému významu je od roku 2017 také zařazen na seznam UNESCO.
