Na přelomu 12. a 13. století přicházejí do míst, kde dnes leží známá brněnská ulice pyšnící se názvem „Česká“ na pozvání českých králů Létové, osadníci ze západní Evropy. Proto se zde už ve 14. století se říká Letorum.

„Letora“ znamená veselost, v němčině se používá název Fröhlicher – Veselá.

V roce 1867 se ale mění na Rudolfovu podle habsburského korunního prince Rudolfa (1858–1889). Vznik samostatné republiky přinese nový název Česká ulice. Kolem českého knihkupectví Joži Barviče (1853–1924) a redakce Lidových novin, které zde sídlí, to totiž kulturně a společensky žije.

Navíc už za Rakouska-Uherska se Rudolfovou ulicí s oblibou procházejí Češi a za první republiky je korzo ještě populárnější.

Vichřice hýbe se jmény

I když v roce 1939 nacisté horečně přejmenovávají ulice, název Česká překvapivě přehlédnou. Brněnští Němci si ale mohou kompenzovat svůj vztek z doby první republiky, kdy si mohli pořídit tabulky na domy s názvem v němčině jenom na vlastní náklady.

Tentokrát jim je totiž dává město a přednost dostává Tschechische. Čas roku 1945 oponou trhnul, a v Brně řádí další přejmenovávací vichřice. Název Česká nikomu naštěstí nevadí. Ještě tři roky klidu, a potom se budou ze strategických důvodů měnit i tak neutrální názvy ulic jako K nádraží nebo U plynárny.

Naznačují totiž blízkost důležitých vojenských objektů, což se nelíbí komunistickému vedení státu.

Přezdívá se jí čára

Ve jménu komunistických ideálů se po roce 1948 „čistí“ i jména ulic. Aby nikde na nároží náhodou nezbylo jméno nějaké osobnosti nepřátelské novému režimu, musí nové názvy po osobnostech potvrdit Zemský a později Krajský národní výbor.

Na Českou to ale nemá vliv. Její název naopak podporuje národní sebevědomí. Třída, která dnes na severu spojuje Joštovu ulici s náměstím Svobody na jižní straně, má po roce 1989 od všech změn názvů snad konečně klid.

V brněnském nářečí – hantecu se jí říká „Čára.“ Je oblíbeným místem schůzek. Větu „Dáme si sraz na Čáře pod hodinami,“ zná každý Brňák.