Jeden z nejstatečnějších odporů v dějinách vojenství se odehraje na počátku druhé světové války v běloruském Brestu. Obránci zdejší tvrze si zaslouží skutečný obdiv.

Davy na náměstí nadšeně tleskají. Je 8. května 1965 a radní města Brest v současném západním Bělorusku, přebírají od státu čestné ocenění „pevnost-hrdina“.

Jen málokterá stavba si daný titul zaslouží více než právě tamní rozlehlý komplex pevnostních objektů, který se za druhé světové války stal symbolem vzdoru vůči nacistickým okupantům.

Umírají, ale nevzdají se!

2. června 1941 je zákeřným útokem na pevnost v Brestu zahájeno napadení SSSR nacisty! Hitler (1889–1945) očekává, že tvrz bude okamžitě a bez námahy dobyta.

Zvlášť, když se Wehrmachtu podaří hned první den zničit zdejší vodojem a připravit tak obránce o jediný zdroj pitné vody.

Jenže proti asi dvojnásobné přesile útočníků se neohroženě postaví 9000 Sovětů pod velením majora Pyotra Gavrilova (1900–1979) a brání se na troskách polorozbořené stavby zuby nehty.

Inspirují ostatní

Němci musí nakonec nasadit i tanky a letectvo a při 7denním obléhání Brestu ztratí 428 mužů, tedy více než za celé předchozí tažení do Francie! Ještě měsíc po obsazení objektu se v budově nacházejí zarputile bojující jedinci.

Všichni obranáři jsou sice posléze zabiti nebo odvlečeni do koncentračních táborů, jejich příběh však výrazně inspiruje všechny protinacistické bojovníky!

Dnes běloruská pevnost slouží jako památník padlým hrdinům a od roku 2004 je zapsána na Seznamu světového dědictví UNESCO.