To mu nedaruji,“ rozčiluje se horkokrevný dvacetiletý dánský student Tycho de Brahe (1546–1601) Právě 27. prosince 1566 na povánoční hostině u svého profesora požádal o tanec jistou krásnou slečnu. Má ale konkurenci…

Dozvěděl se ale, že dámu už chtěl vzít do kola i jeho kolega, student Manderup Parsberg (1546–1625)! Bouřlivák Brahe, toho času student prestižní univerzity v Rostocku (v dnešní německé spolkové zemi Meklenbursko-Přední Pomořansko), si něco takového přece nenechá líbit.

Vyřizují si účty Vaří se v něm krev a spěchá si s Manderupem vyřídit účty. Rychle se dostanou do sporu. „Jsem lepší astronom než vy,“ vytáhne jeden z rozvášněných mladíků svůj trumf. Už 10. prosince 1566 se totiž na univerzitní přednášce do krve pohádali o teorii pohybu hvězd.

Hostiteli, profesorovi Lucasovi Bachmeisterovi, se rostoucí napětí mezi mladíky nelíbí. Rázně se vloží do sporu a nakonec se mu daří hrozící bitku zažehnat. Bohužel ne nadlouho.

Výměna urážek Uplynou sotva dva dny, když se Tycho s Manderupem opět potkávají na ulici a začnou si vzájemně vyměňovat urážky. Slovo dá slovo a padne výzva k souboji. 29. prosince 1566 se Brahes Parsbergem scházejí na místním rostockém hřbitově.

Schůzka na hřbitově Místo si vyberou záměrně, aby je nikdo nevyrušil. Je sedm hodin a všude panuje tma. „Právě tma měla zřejmě velký podíl na tom, co se vzápětí stalo. V nastalém souboji totiž Brahe přišel o část ucha a celý nos,“ líčí současný český autor Vladimír Šindelář.

Nalepuje si zlatý nos Parsberg ze souboje vyjde zdráv, Brahe ale nakonec ukáže svůj charakter a se svým sokem se usmíří. Bolestivé zranění a následné zmrzačení ovšem astronoma trápí po celý život. Pořídí si proto na nos protézu ze slitiny zlata a stříbra a neustále nosí při sobě krabičku s mastí, kterou si umělý nos nalepuje na zhojené jizvy.