Skupinka britských kolonistů převlečených za Mohawky vtrhne na britskou loď. Ze břehu je pokřikem povzbuzují bojovně naladění příznivci. Za chvíli už falešní indiáni vybíhají z podpalubí. Každý má v ruce bednu, kterou rozbije a pak překlopí přes palubu. Do moře padá čajový déšť….
Sklady britské Východoindické společnosti přetékají neprodanými zásobami čaje ve výši 7,701 tun. Britští kolonisté jejich čaj nekupují, raději si vychutnají pašovaný holandský. Proč?
Podařilo se jim zbavit se cel, která na dovoz do kolonií uvalila britská vláda, zůstává jenom clo od Východoindické společnosti. Londýnská vláda se proto pokusí zásob čaje zbavit.
Takzvaným čajovým zákonem z roku 1773 dovoluje prodávat ho kolonistům bez zdanění. Ti ale otevřeně protestují.
Guvernér se nevzdává
„Vláda si chce koupit naši loajalitu levným čajem,“ burcují radikální Bostoňané váhající spoluobčany. Koncem roku 1773 připlouvají k velkým americkým koloniálním přístavům lodě s nákladem čaje.
V New Yorku a Filadelfii je nespokojenci donutí k návratu, ale guvernér státu Massachusets Thomas Hutchinson (1711–1780) se nevzdává.
„Vyložte náklad na pevninu. Clo musí být zaplaceno,“ přikazuje. Naráží ale na tvrdého soupeře. Radikál Samuel Adams (1722–1803) se skupinou stejně vlastenecky cítících kolonistů proniká 16. prosince 1773 na palubu tří plavidel.
Buď se podřídí, nebo zvítězí
Převlečení za indiány se vrhají do podpalubí. Rozbijí celkem 342 beden čaje a obsah sypou do vody. „Sam Adams je na vrcholu blaha,“ povzdechne si Hutchinson, když se dozví, co se děje. Londýn ale odpoví tvrdě.
V dubnu 1774 odhlasuje britský parlament zákony, které mimo jiné uzavírají bostonský přístav, nebo přikazují Bostoňanům, aby ve svých domovech ubytovávali britské vojáky.
„Kolonisté se musí buď podřídit, nebo zvítězit,“ píše britský král Jiří III. (1738–1820) svému premiérovi lordu Fredericku Northovi (1732–1792). Válka o nezávislost britských kolonií na mateřské koruně je na spadnutí.
