Američan Malachi Ritscher chce změnit svět. Chce aby bylo lepším místem. Nikdo ho však neposlouchá. Rozhodne se udělat něco velkého, něco co bude jako výkřik, který uslyší celá země. Jenže si vybere špatné místo i způsob. 

Malachi Ritscher (1954-2006) žije hudbou a je neodmyslitelnou součástí chicagské jazzové a experimentální hudební scény. Během dvaceti let pořídí tisíce nahrávek z koncertů, které kapelám často přenechává zcela zdarma.

Jsou tak dobré, že mnohé časem vycházejí jako oficiální alba. „Byl skromný. Většinou za své nahrávky nic nechtěl. A ani nechtěl, aby se o něm mluvilo nebo psalo,“ vzpomíná muzikant Alexander Williams. Když nenahrává, cestuje.

A stále silněji vnímá krizi společnosti. Cítí povinnost něco udělat a postupně se stává protiválečným aktivistou a bojovníkem za lidská práva.

Několikrát je při demonstracích zatčen a postupně v něm narůstá odhodlání, vykřiknout tak hlasitě, aby ho nebylo možno přeslechnout. Poslední kapkou se stává válka v Iráku.

Místo ministra zabije sebe

„Vaše budoucnost bude tím, co si zvolíte dnes,“ píše na svých internetových stránkách a také přiznává, jak lituje, že v roce 2002 nevyužil šance zabít ministra obrany Donalda Rumsfelda (*1932).

„Stál jsem, v ruce svíral nůž a uvědomoval si, že kdybych ho teď podřízl, zachránil bych životy tisíců nevinných lidí.“ Neudělá to.

Možná i proto o čtyři roky později vyřídí všechny své záležitosti a příteli Brunovi Johnsonovi pošle dopis se závětí. Pak vezme kanystr s benzínem a během ranní dopravní špičky se postaví na krajnici Kennedyho dálnice nedaleko centra. Poleje se a zapálí.

Novináři ho odsoudí jako hlupáka

V dopise na rozloučenou píše, že chce změnit Američany. „Zajímají se víc o sport v televizi a vyzváněcí tóny na mobilech, než o budoucnost světa,“ píše a netuší, jak prorocká jsou to slova.

Jeho sebeobětování totiž zůstává více než týden nepovšimnuto médii i veřejností. Jen v sobotních Sun-Times se objevuje kratičká zpráva o muži, který se v pátek upálil u dálnice. Když se o něm přece jen začne mluvit, dočká se spíš odsouzení.

„Pokud si myslel, že jeho sebevražda v ohni změní něčí názor na válku v Iráku, pak to bylo zbytečné a hloupé,“ píše komentátor Richard Roeper.