„Opusťte Victory a přesuňte se na doprovodnou fregatu,“ navrhuje kapitán Blackwood britskému admirálovi Horatiu Nelsonovi. „Moje místo je zde,“ odmítne velitel. Ostřílený námořník se přece neskrývá před nepřítelem, i když ho odvaha už stála pravou ruku a oko.

Flotila 27 britských válečných lodí se dopoledne 21. října 1805 pohybuje u jihošpanělského mysu Trafalgar.

Britskému námořnímu veliteli Horatiu Nelsonovi (1758–1805) se podařilo odříznout francouzsko-španělské flotile 33 lodí cestu do Středozemního moře. Nyní chce vyvolat rozhodující bitvu.

Nepříteli na dostřel

Když v 11 hodin zjistí, že jeho lodní dělostřelectvo je připraveno k boji, poručí přiblížit se k nepříteli na dostřel. Krátce po poledni už francouzské a španělské lodě pálí z pětisetmetrové vzdálenosti na Brity, kteří jim odpovídají ještě razantněji.

Umírá za vítězství

Britská velitelská loď Victory se přiblíží těsně k nepřátelské plachetnici Redoutable. Plavidla se do sebe zaklíní ráhnovím. Francouzi střílí jako zběsilí a kulka zasáhne i admirála Nelsona.

Naštěstí zasaženou Victory kryjí svojí palbou další britské lodě, a díky tomu Nelsonova flotila rychle získává převahu.

Překvapí francouzského císaře

Když v 16.30 admirál naposledy vydechne, ví, že vítězství je na jeho straně. Velká Británie se stává námořní velmocí. Prohra ale udělá čáru přes rozpočet francouzskému císaři Napoleonovi I. Bonapartemu (1769–1821). Těšil se, že zlikviduje odvěkého nepřítele Francouzů, ovšem marně.